Na nějakém tom skáčku jsem už poměrně dlouhou nebyl, takže když jsem zaznamenal, že se do Prahy dostaví New York Ska-Jazz Ensemble, měl jsem z toho velkou radost. Navíc koncert krásně pod širým nebem, mimo line up nějakého z festivalů. Prostě paráda. Když jsem se pak ještě dozvěděl, že NYSJE doplní domácí formace Discoballs, měl jsem na tváři úsměv od ucha k uchu. Právě skáčko, potažmo následně ska-punk, totiž tvořilo dříve velkou část toho, co jsem poslouchal. A tak nějak musím říct, že spojení letních dnů a rytmů ska (ska-punku) mi k sobě skvěle pasuje. A vidět na živo některé z legendárních ska kapel, to je prostě zážitek, na který se nezapomíná. New York Ska-Jazz Ensemble se už k legendárním skupinám žánru dají s klidem přiřadit.

Čtvrtek podvečer, zatažená obloha po další několikadenní vlně veder, někde v dálce těžké mraky a na rtech, možná dokonce teprve v hlavě otázka, jestli to vydrží bez deště, nebo se během večera spustí běsnění živlů. Jasně, asi by se v případě nouze dala vymyslet suchá varianta, ale… Ztratilo by se tím kouzlo toho zatančit si hezky na vzduchu, s tím letním nádechem. Na výspě v betonovém světě Holešovic, kde Ti do rytmů hudby troubí auta a houkají sanitky. A to chceš, moc dobře to víš. Moc dobře víš, že nemá cenu se tvářit drsně a ohrnovat nos, protože tohle není hardcore ani punk nebo grind. Vždyť taky proč, že jo. Pro mě třeba k nejlepším koncertům, co jsem kdy viděl a zažil, patří vystoupení ska legend The Skatalites. Takže tady naprosto bez problémů. Ještě před odchodem jsem se ujišťoval, jak to tedy vypadá s předpovědí na nejbližší minuty a hodiny. Odpověď byla celkem jasná, bude bouřka, ale bez deště. Tak fajn, prostě by nemělo pršet.

Vyráželi jsme za klasického ticha před bouří, kdy dusno v pravidelných intervalech pročesává chladný vítr a za zády a nad hlavou se honí tmavé mraky. Na plácek před Crossem jsme se dostali krátce po začátku setu Discoballs. Atmosféra byla prosycena skáčkem a nohy pomalu začínaly cukat. Discoballs jsem viděl kdysi celkem dávno ještě na Mighty Sounds a protože jsem o nich poslední dost dlouhou dobu nic neslyšel, trochu jsem je považoval za mrtvou kapelu, nebo za kapelu, která právě prochází neohraničenou hibernací. Ale nebylo tomu tak, Discoballs zabrali svoje místo na podiu a sázeli líbivé rytmy, plné dechů. Stačila tak jen chvilka, než člověk začal poskakovat sem a tam nebo se přinejmenším pohupovat v kolenou. A přesně tohle jsem měl na mysli, když jsem přemýšlel o skáčku, létu a pohodovém večeru. Jenže… Už asi při třetí písničce začalo drobně pršet a následně během pár okamžiků padaly z oblohy proudy vody. Louka před podiem se tak téměř vyprázdnila a k vidění byly dvě skupinky lidí. Jedna se mačkala u zábradlí před podiem se stříškou, druhá zaujala místo ve stanu. Pro někoho by to byla celkem zásadní nepříjemnost, ale tady se všechno vzalo tak nějak s grácií a nadhledem. Kapela nabídla, ať se osazenstvo, házející rukama a nohama před stagí, jde ještě více schovat, přeleze zábradlí a je v suchu. Nikdo nic nenamítal, a tak se po chvilce ostychu všichni, kdo neutekli před deštěm do stanu, ocitli přímo pod a před podiem, kam se déšť nedostal. Pro někoho možná jen gesto, ale je potřeba podoktnout, že velkého významu. Teda aspoň pro mě. Hned se tím zážitek posunul zase o stupínek výš a atmosféra byla jednoduše skvělá. Navíc, Discoballs ukázali, jak se to má dělat. Pravidelná komunikace s publikem má v některých případech prostě hodně do sebe. Kapela mluvila jak k těm, kteří byli nejblíže, tak i přes prázdnou a zmáčenou louku do stanu. A všechno s úsměvem. Za mě fakt top přístup. Ačkoliv jsem si toho nějak úplně moc z tvorby Diskokoulí nepamatoval, melodie všechno bouraly a všechno bylo fajn. A jak se člověk zaposlouchal a nechal se unášet, ani mu vlastně nepřišlo, jak dlouho už kapela hraje. Takže klasická věta, dáme poslední song, byla tady trochu vytržením. Ale poslední song nakonec poslední nebyl, došlo ještě na přídavek, kdy už se zase tančilo i na louce, protože déšť si dal na nějakou tu chvíli pohov. Bylo to prostě hrozně fajn. Z celého setu tryskala energie, melodie zvládly člověku zamotat nohy a jak už bylo zmíněno dřív, tak kontakt s publikem, i přístup samotné kapely, tomu dodaly další plusové body. Klobouk dolů.

Po krátké pauze si následně vzali slovo legendární New York Ska-Jazz Ensemble. A hned od začátku to byla prostě nádhera. Občasné drobné dešťové přeháňky už vlastně nikdo neřešil a žádný další větší lijavec už se nekonal. Louka se solidně zaplnila a všichni si užívali pohodového večera. NYSJE jasně ukázali, že jim rozhodně nechybí energie a že jejich vystoupení není jen jakýmsi nezáživným kolovrátkem, který po mnoha letech hraní a vystupování už jede pouze na autopilota. Nic takového. Bylo to živelná a zábavná jízda, která nenudila ani na jedinou vteřinu. A i když už mají hlavní protagonisté hodně věcí za sebou, jakmile začnou hrát, je to jako by jim bylo o dvacet nebo třicet let méně. Neustále poskakování, divoké taneční kreace a jiskrný zápal, to všechno dohromady je hnací silou, která člověka jednoduše ohromí. Myslím, že takovou dávku energie, jakou předvedli NYSJE, nemají ani o spoustu let mladší kapely. Rychlejší skladby by roztančily snad i mrtvého, a ty pomalejší rozhoupaly člověka skoro až do transu. Silná dechová sekce se spoustou vyhrávek a jazzových partů podtrhovala celkový dojem opravdu neuvěřitelně. Jediné, co tak trochu ukazovalo na jistou automatizaci byly občasné proslovy, kde se na můj vkus až moc často opakovalo to samé. Jasně, každé město je přeci to nejrozjetější, kde kapela hrála a v každém městě je to krásné a mají tam nejlepší pivo, ale… asi bych se obešel bez toho, abych to během koncertu slyšel tolikrát. Stejně tak v tomhle případě spojení Praha a Mighty Sounds. Byť naprosto chápu, že NYSJE a MS k sobě mají opravdu blízko, když tahle parta byla headlinerem prvního ročníku a opakovaně se na festival vrací, nemusím to během setu slyšet xkrát jako nějakou mantru. Na celkovém dojmu to ale vlastně neubírá vůbec nic. Pohoda, jistota, nadšení a radost, ze kterou New York Ska-Jazz Ensemble valili do publika svoji hudbu, tím bylo všechno jasně řečeno. Byla to show, lety prověřená a všemožně ozkoušená show, která prostě funguje, nemá cenu se tomu bránit. Ono to ve skutečnosti ani nejde. Melodie tak chytlavé, že člověka pohltí, mocné dechy, co se vryjí hluboko do paměti. I kdyby NYSJE hráli třeba další dvě hodiny, člověk by se bavil. Navíc, v rytmu ska a jazzu se dost snadno čas ztrácí. Stačí se ponořit a zaposlouchat, čas jednoduše zmizí, neexistuje. A i v tom bylo kouzlo celého večera. Bavil jsem královsky od začátku až do samého konce. Byl to krásný a příjemný zážitek, který mě nabil velkým množstvím dobré nálady. Celý večer se neskutečně vydařil a nic na tom nezměnil ani déšť, který se v jeho průběhu opakovaně hlásil o pozornost. Bonusem pak bylo i to, že NYSJE měli v zásobě dětský merch, což bylo velmi kladně oceněno ze strany dětské sekce, která si celý koncert rovněž užila a házela rukama i nohama do všech stran. Když jsme kráčeli směrem k domovu v mokrém oblečení a lehce unaveni, všechno v tu chvíli dávalo smysl. Spojení ska a letních dnů tak bylo naplněno do posledního zbytku.