Když už tady padlo, že tohle léto přineslo výborně nahrávky z ranku screamo a emo-hardcoru, tak by bylo opravdu velice špatné zapomenout na absolutní pecku ze severu. Ano, opět ze severu, konkrétně ze země tisíce jezer. A zase to bylo tak nějak z ničeho nic a do probíhajícího tour. Troufnul bych…
Ano, po tomhle teď skoro zoufale toužím. Jedno období střídá druhé a rád si občas dopřeju víc rozervanosti než je nutné. Chce se mi křičet a chci dát průchod svému vzteku, svojí frustraci, která může přijít v nárazech, ve vlnách. Chci…
Aby toho násilí nebylo třeba jen trochu málo, tak si můžeme dát něco dalšího z podobně laděného ranku. Jen místo powerviolence to tentokrát bude emo-violence. I když ne tak docela. Na druhou stranu, co si asi tak představit pod označením…
Jako kdyby snad takových temných věci bylo někdy málo. Jako kdyby mě to nechalo někdy v klidu. Jako kdyby se to fakt vůbec nehodilo k aktuální zimě. Jako kdyby chaos nebyl v poslední době mým blízkým známým. A tak nějak by se dalo…
Hledání smyslu života, naplnění vlastních ideí, klíč k dlouhověkosti, návod spokojený život. Takhle nějak lze přeložit spojení japonských slov ikiru a kai, které dají dohromady termín Ikigai. A dalo by se říct, že to je něco, k čemu by asi většina z nás…
© 2025 Na Druhé Straně Řeky — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑