Před nějakým časem jsem si tak trochu povzdechl nad tím, že mi poslední dobou celkem chybí mix ema a hardcoru ve Fluff stylu několik let zpátky. Tenhle nářek proběhl v souvislosti s vydáním nové desky od Piavy, která ho velice úspěšně zvládla…
Tak jo, další věc, kterou úspěšně nosím v hlavě už nějakou dobu, ale zase ne nijak extra dlouho. Postupně ji dávkuju, užívám si, chci ji co nejvíc zachytávat. Vede mě kamsi do neznáma melancholickou cestou, chci ji následovat a dojít někam.…
Jsou dny, kdy táhnu Tě tmou, kdy všechna světla zhasnou. A pak jsou taky dny, kdy mě táhneš Ty. A na pláních svítá, vlastně jako vždycky, jen teď jsou ty východy slunce poněkud jiné. Možná intenzivnější, možná bližší, možná jsme…
Tohle je jedna z velkých náladovek, kterou si tak nějak schovávám a šetřím od doby, kdy jsem se k ní dostal. Získala si mě sice na první dobrou, ale když jsem ji pak poslouchal podruhé, tak ani nevím čím. A možná i…
Tak si dáme další střípky z domácího hřiště a lehce se přitom vrátíme v čase, protože mi opět trochu trvalo se k tomu dokopat. Tentokrát to nebude tak velký mix, ale stoprocentně to je dobrý a určitě by to ani v tomhle případě nemělo…
© 2024 Na Druhé Straně Řeky — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑