Blackened-hardcore kapela z amerického Texasu, Portrayal of Guilt, vydala nové album s provokativním názvem Christfucker a vezme nás na něm všechny na cestu do nejtemnějších hlubin. Místy na kost obroušený zvuk, dokreslený hrubým ambientem nebo skřípajícím industrialem, jindy ze tmy valící se nihilistická hluková stěna, nebo strašidelný noise plný bolesti a utrpení. A tohle všechno se přelévá na celém albu jako pomalu tuhnoucí asfalt. Je to extrémní zážitek, který není hnaný silou, ale má naproti tomu v sobě opravdovost. Žádné zbytečně zdlouhavé pasáže s cílem vytvořit co nejvíce epickou atmosféru nasáklou potemnělou náladou i zvukem. Žádné překrucování už zamotaných hudebních smyček. Místo toho přesně cílené skladby, co si pohrají s hlavou a pořádně pocuchají smysly. Výprava daleko za hranice běžného vnímání, kdy není vidět světlo, za to je pořádně slyšet tlukot srdce. Za mě to určitě není album na první dobrou, ale je lepší s každým dalším poslechem. A jakmile se touhle hutnou náloží člověk prokouše, má chuť si to dát znovu, když ne celé, tak aspoň ty pasáže, které se mu dostaly pod kůži a usídlily se v různých koutech mysli. Ani délkou se Potrayal of Guilt s Christfucker nepouštěli do nějakého velkolepého díla, které by mělo nahánět hrůzu dlouhou stopáží. Vystačili si s deseti skladbami v celkové délce nepřesahující třicet minut. I díky tomu nejsou na tomhle albu vlastně skoro žádná hluchá místa.
Dobrou zprávou pak je určitě fakt, že by se Potrayal of Guilt měli na konci ledna příštího roku objevit na návštěvě v Praze, konkrétně na Štvanici v klubu Fuchs2. S novým materiálem je velká šance, že se bude celá Štvanice otřásat v základech.