Hele, co takhle nějaký ten crust? Pořádně temný a intenzivní.  Jasně, že by byl a je celkem i otázka, jestli je nebo by měl být i nějaký jiný. Ačkoliv jsem si mnohokrát říkal, že zrovna na tohle určitě dojde, tak jsem se do jisté míry spletl. Jak na to tak koukám, tak tahle deska vyšla už před rokem, tedy na začátku ledna 2024. A jestli si dobře vzpomínám, tak jsem ji prvně slyšel možná v únoru nebo na začátku března. Pořád je tu přitom řeč o loňském roce, který sice není tak vzdálený, ale zrovna právě od toho ledna už to je docela doba. Tehdy spatřila světlo světa deska s názvem Candela, za kterou stojí španělská čtveřice Svdestada. Nahrávka vyšla v digitální podobě, s poslechem celkem už standardně na bandcampu, jako vinyl v kooperaci dvanácti labelů a konečně jako kompaktní disk pod hlavičkou Long Legs Long Arms Records. Obsahem tu je sedm tracků rozprostřených na ploše kolem třiatřiceti minut a Tobě se dostane solidní porce temnoty a tlaku, která si zrovna moc servítek nebere. Však to poznáš na vlastní kůži, ono je to beztak nejlepší.

Vzpomínám si, že když jsem Candelu slyšel poprvé, tak byla zima a já měl za to, že jsem narazil na parádní emo hardcore nebo screamo. Když jsem tohle album slyšel naposled, tak byla zase zima, ale už z toho vymizelo emo i screamo, možná spíš představy o tom celém. Závěr je z toho pro mě takový, že zatím poslední deska téhle čtyřky z Madridu se tak nějak hodí do chladného období dlouhých večerů a krátkých dní. Moc nezahřeje, spíš čekej, že Ti po poslechu, s největší pravděpodobností už při něm, bude běhat mráz po zádech a husina se k tomu přidá taky dost jistě. On to má vlastně být blackened crust, a ačkoliv se slovem „blackened“ poslední dobou značně plýtvá, tady můžeš vsadit boty, že trefnější pojmenování pro to, co Svdestada servíruje, prostě není. Jen je potřeba si k celistvé představě přičíst trochu black metalové běsnění, dvě špetky hardcoru, ale samozřejmě jedině toho temnýho, a taky v určitých chvílích dojde i na to emo, či post-asi cokoliv, hardcore, metal. Něco hodně intenzivního a chaotickýho. Co si budem povídat. Pak to stačí jen důkladně protřepat, promíchat a hodit na brutální žár, aby se všechno chytlo. Potom už to bude dávat smysl a ruce utržený u ramen budou vševypovídající.

Svdestada na Candele skutečně otvírá brány temnoty a vířícího chaosu. Strhující atmosféra je zaručena a intenzita kolísá jen v maximálních hodnotách. Tahle deska je totální jízda od začátku do konce. Ten dojem z prvního poslechu si pamatuju do teď a je to možná ten hlavní důvod, proč jsem si Candelu zapamatoval. Žádný zdlouhavý začátky, žádný epický konce, ani zbytečně dlouhý skladby. Tedy, výjimkou je tu pouze závěrečný stejnojmenný track, která má téměř dvanáct minut. Jinak ale očekávej stopáž od dvou a půl do skoro pěti minut a neuvěřitelnou sílu, která Tě položí na lopatky. Během prvních sekund se na Tebe všechno sesype a následně se dostaví jen absolutní smršť, která skončí tak rychle a náhle, jak i začala. Dalo by se říct, že to celé odpovídá názvu kapelu. Sudestada (zde skutečně psáno bez „v“) je totiž klimatický jev, jenž spočívá v náhlé rotaci studených jižních větrů na jihovýchod v oblasti              Río de la Plata. Tahle náhlá změna, zatímco zmírňuje nízké teploty, zatěžuje vzdušné masy oceánskou vlhkostí, což přináší silné deště a rozbouřené moře v pobřežních oblastech. Cirkulace vzduchu také zvyšuje intenzitu větrů. Takže, stručně a jasně je Svdestada něco, co přichází rychle, nečekaně a udeří se značnou silou. No, co k tomu asi tak dodat? Nic moc, dá se asi jen souhlasit. Jen bych tam tedy pro jistotu zakomponoval onu temnotu, jelikož bez ní by to nebylo tak úplně ono. A já osobně, mám tyhle věci moc rád, i když to konkrétně tady dost zavání tím černým kovem. Spíš ale na ještě víc strhující dojem, kdy atmosféra pracuje na plný výkon. Výsledek je ultimátně dobrá a unikátně drtivý.

Celá deska je vlastně parádně poskládaná. Zatímco v případě prvních šesti válů nebudeš moc popadnout dech a budeš se jen se zoufalstvím v očích ptát, co se to děje a možná i, kdy to skončí, tak závěrečný opus Ti dá možnost trochu vydechnout, promnout si ulpívající intenzitu mezi prsty a nechat pracovat, možná vyniknou post-crustovou složku, ať tohle spojení znamená, co chce. Nicméně, nečekej houpavý epos o šesti dějství, který Tě utopí v dusivé atmosféře. Tady se naplno ukáže, odkud si Svdestada propůjčila svoje jméno. Intenzivně robustní pasáže jsou tu protkaný těmi klidnějšími a zmírňují drtivý dopad předchozích šesti skladeb. Je to jako cesta tmou, kde na konci svítí nejasné světlo, ale hlavní z toho je, že vůbec svítí. Že se dostaneš (samozřejmě můžeš o tom pochybovat) ven z nitra chaosu a temnota se na nějakou chvíli rozestoupí. Dá Ti šanci načerpat novou energii a odhodlání. Budeš se moci zhluboka nadechnout a zpracovat tenhle masivní zážitek. Pak už je jen na Tobě, jak dlouhá bude pauza předtím, než se znovu pustíš do křížku s tímhle živlem a necháš ho, aby s Tebou zacloumal.

Jo, a aby toho nebylo málo, tak tuhle crustovou bouři si budeš moct vychutnat i na živo, a to konkrétně v dubnu, kdy se Svdestada v rámci svého tour s Marno a Rana zastaví na dvou místech v naší kotlině. 15.04.2025 se tak stane na Sedmičce v Praze a o den později udeří Svdestada taky na Sibiři v Brně.