Piava je pořád ještě nová kapela brouzdající v hardcore punkových vodách, která se dala dohromady teprve v loňském roce, a jejíž kořeny můžeš hledat v Mělnické scéně. Punk, emo, nebo hardcore, to všechno můžeš v hudbě téhle party slyšet. Nabroušený kytary, ale i jemnější vyhrávky, pěkně ukřičený vokál, pulzující atmosféra a texty, o kterých budeš ještě nějakou dobu přemýšlet. Na podzim pustili kluci do světa svoji první nahrávku, třískladbové demo, které vzniklo hezky DIY, a které má parádní atmosféru, i sílu udělat pořádnou díru ve zdi. Žádný velký kecy kolem, místo toho upřímná hudební zpověď, která má rozhodně co říct a kterou bys neměl minout. O názorech, postojích, textech, hudbě, i o dalších věcech jsme si povídali s Honzou, Kubou a Vojtou, tedy s celou Piavou, na konci prosince loňského roku. V prvním rozhovoru, který má NDSŘ na svém triku. A protože to byl rozhovor dlouhý a obsáhlý, najdeš tady zatím jeho první část. Ta druhá bude zanedlouho následovat.

NDSŘ: Ahoj, na začátek tak trochu klasika, prozraďte, kdo je Piava. Kde jste se vzali? Jak dlouho se spolu všichni znáte?

Vojta: Proč se na takový otázky třeba nepřipravíme, když víme, že budou, že jo. My se každej známe nějak jinak a jinak dlouho.

Kuba: Já se znám s Vojtou někdy od základky už, my jsme byli takový, že se s náma nikdo nekamarádil, tak jsme na sebe zbyli sami.

Vojta: Protože jsme poslouchali vepřopunk a nikoho jinýho to nebavilo.

Kuba: Takhle se známe my dva. A tady s Honzou já se znám tak jako z Mělníka. Na Mělníku zná každej každýho a když hraješ v kapele na Mělníku tak je docela pravděpodobný, že se budeš znát s někým z jiný kapely z Mělníka. Tak takhle se známe my.

Honza: Protože je to scéna (na Mělníku) o dvaceti lidech. Pět kapel, dvacet lidí, a furt se to střídá a mixuje a tak. Takže my jsme potom hráli s Vojtou spolu od roku 2014 do roku 2017, kdy končila naše první kapela. A furt se víceméně tak jako potkáváme, bydlíme vedle sebe téměř, akorát Kuba je z Prahy, nebo bydlí v Praze. A loni, nebo vlastně letos v lednu, jsem jel z Prahy autobusem, Kuba taky a bavili jsme se o tom, že bysme chtěli udělat nějakej projekt, něco jako punk nebo hardcore, trochu i s elektronikou. Za týden nebo za dva týdny jsme dali první zkoušku, na elektroniku jsme zjistili že nemáme, protože bysme museli držet tempo, metronom a tak, a neumíme to ovládat a nemáme ty mašinky. Takže jsme prostě udělali kytarovou kapelu. Udělali jsme zatím sedm songů. Nejdřív jsme jich nahráli pět, pak jsme znova nahráli tři, ty jsme vydali a ty znáš. Nemá to žádnej background. Byla to taková náhoda, že Kuba chtěl něco udělat, já chtěl něco udělat, protože jsem neměl kde hrát. Tak se to prostě potkalo

Kuba: Já myslím, že my jako Piava jsme vznikli v době, kdy nám nefungovala předchozí kapela. A to jsem právě jel s Honzou a říkal jsem, že mě to sere, že to nefunguje a že bych chtěl dělat něco, co funguje.

NDSŘ: A název Piava se vzal kde? Tak trochu tuším směr, ale nechám si vysvětlit.

Honza: Vymyslel ho Vojta. My jsme se o tom bavili strašně dlouho a na nic jsme nemohli přijít a Vojta to pak rozsekl.

Vojta: Jsou totiž dva typy lidí. Jedni říkají, že to je nějaká přesmyčka o chlastu, což je hodně velký překvapení u nás, že to o tom není. Tím vlastně klamem docela. Ale ne, tak jsme dlouho tak nějak debatovali o názvech kapel a o tom, co to má znázorňovat a zjistili jsme, že se nám třeba líbí kapely, který mají nějaký místopisný názvy, který ještě mají nějaký historický pozadí. Takže přes Švédský šance a Sarajeva a všechny tyhle různý šílenosti jsme došli k Piavě. Vlastně se nám to i jako název líbí, že to je takový jako příjemný.

Kuba: Mě to znělo dobře, tak jsem řekl jo.

NDSŘ: Jak tady od Vás zaznělo, tak nejste všichni z Mělníka, resp., ne všichni na Mělníku aktuálně žijete. Jde to všechno dobře skloubit s Vaší tvorbou, se zkoušením apod.? Kde vlastně máte nějakou základnu, kde zkoušíte?

Kuba: Zkoušíme na Mělníku. Já dojíždím z Prahy na Mělník a pak zase zpátky. Ale je to v pohodě, on ten Mělník je takovej, že seš tam za půl hodiny, za čtyřicet minut mhdáčkem. Takže se to dá.

Honza: Protože zároveň Vojta v Praze pracuje, tak jezdí spolu (s Kubou) na zkoušky. Zkoušky máme ve středu, takže jezdí spolu po práci. Ale občas zkoušíme i v neděli.

Vojta: Vždycky se tak nějak sejdeme.

NDSŘ: Pojďme teď trochu blíž k Vaší hudbě. Celkem nedávno jste zveřejnili na bandcampu svoje demo, můžete k němu říct něco víc? Jak a kde vznikalo? Jestli byste na něm něco teď změnili a jak jste spokojeni s výsledkem?

Honza: Ono vznikalo na dvakrát. My jsme šli ke kamarádovi do studia, někdy v červnu, nahráli jsme tam pět tracků a přišlo nám to takový moc pěkný, zaoblený, pěknej zvuk a tak. Chtěli jsme to víc špinavě. Tak jsme se potom dohodli, že dvě písničky z toho teda vyhodíme, nahrajeme tři znovu a nahrajeme je ve zkušebně a celý si to zkusíme udělat. Teda, nejdřív si to zkusíme na jedný písničce, a když to bude v pohodě, tak uděláme i ten zbytek. Celý to bylo nahraný na pět mikrofonů ve zkušebně a pak jsme to tak dlouho prasili a doprasovali až jsme z toho udělali tenhle sound. Já jsem s tím spokojenej.

Kuba: Ono je to celý udělaný hrozně lo-fi. Ve zkušebně máme dva zpěvový mikrofony, tak jsme si pak ještě půjčili jeden mikrofon od našeho kamaráda a prostě jsme to nahrávali na to, co máme a něco z toho vzniklo. Míchali jsme to taky tak nějak sami a je to prostě takový DIY celý.  Ale moc to neumíme, takže to zní tak, jak to prostě zní.

Honza: Ale asi ten přístup nám vyhovuje. Akorát jsme říkali, že bysme to příště zkusili nahrát zase stejným stylem ve zkušebně, ale dali to někomu smíchat, zmasterovat.

Vojta: Což je otázka, jestli to někdo bude chtít dělat.

Kuba: Takže kdyby náhodou jste to někdo chtěl dělat, tak se můžete přihlásit.

NDSŘ: Takže teda celkově spokojenost, zpětně byste nic neměnili?

Honza: Já jsem spokojenej. Nějakej limit toho momentu jsme tam dali a příště by to mohlo být lepší, ale zase by to chtělo asi nějakej pohled zvenčí.

Kuba: Já si myslím, že by to mohlo bejt lepší, ale zároveň jsme to udělali nejlíp, jak jsme to asi uměli udělat, a to se mi na tom líbí.

NDSŘ: Do studia byste teda ani nechtěli? Sedí Vám DIY podmínky? 

Honza: Tak je studio a studio, že jo. Já bych se asi studiu nebránil, ale musel bych vědět, že to bude v pohodě, že ten, kdo to dělá a nahrává, takže ho znám a vím, že to bude dělat tak, jak bysme chtěli. Nedokážu si představit, že bysme šli do úplně neznámýho studia, kde by byl nějakej neznámej kluk a vůbec by nepochopil, o co nám jde. To by mi vadilo.

Vojta: To je vlastně další věc, že jo, mě je u prdele, jestli ho znám. Já ho znát nemusím, ale když mi ho někdo někoho doporučí a bude přesně vědět, o co jde, tak co by ne.

Kuba: Čímž jako za mě osobně bych nechtěl házet hate na to, kde jsme byli, ale prostě mi přijde, že ten náš známej to dělá prostě moc hezky.

Honza: On to dělá dobře, ale my jsme to chtěli jinak.

NDSŘ: V čem třeba jsou pro Vás plusy DIY přístupu a v čem zase nevýhody ?

Kuba: Jednou si nahraješ kytaru, pak zjistíš, že to je na hovno, tak se sebereš a druhej tejden skočíš do zkušebny celý to předělat a sedíš tam o pět hodin dýl, než si chtěl nad tím sedět. Ale máš na to ten čas a máš k tomu ten prostor a necítíš se tak pod tlakem a je to větší pohoda.

Honza: Já mám rád i podstatu celý DIY scény, nebo ten punkovej background. Mám rád, když si to kapely dělají sami, vydávají sami, že to má takovej špinavej zvuk. A celá ta nezávislá kultura si myslím, že je super. A v Čechách taky funguje spoustu kapel takhle, který si to mastěj sami a pro mě je to dokonalý. Asi ne zvukově a někdo by řekl, že to je neposlouchatelný, ale mě to dává smysl. A myslím si, že nám všem.

Vojta: Přemýšlím, co bych k tomu ještě dodal. Je to ještě levný docela.

Kuba: To je to, co jsem říkal, že když tam sedíš tři dny, a ještě pětkrát to celý předěláváš, takže Tě to vlastně nic nestojí.

NDSŘ: Četl jsem Vaše prohlášení, co jste pověsili na bandcamp, musím říct, že se mi líbí, působí na mě hrozně vyhraněně. Mě osobně je sympatický, že to nejsou kecy kolem, ale jasně a stručně vyjádřený postoj. Tím mířím k tomu, jestli se v rámci svého fungování, zajímáte nějak o lidi, se kterýma máte spolupracovat, o místa, kde máte hrát?

Honza: No, nemusíme hrát všude, za každých okolností a pro všechny a jak bych to řekl… tam kde nechceme.

Vojta: Není to o tom, že když člověk hraje, tak by měl hrát všude. Jestli to takhle někdo chce mít, tak ať to tak má. Já nevím, když mi to vadí, tak se můžu rozhodnout, s kým budu a nebudu hrát.

Honza: Ano, určitě to řešíme, no, s kým tam hrajeme, kdo to dělá, co to je za akci a tak. Je zvláštní, že to někdo vůbec neřeší, že je mu to úplně jedno.

NDSŘ: Přesuneme se k textům, ty mi ve Vašem případě přijdou jako osobní zpověď, ventilace toho, co Vás vnitřně sere, ale tak nějak zaobaleně, v náznacích. Je to prvoplánový nebo vůbec neřešíte, jak bude text nakonec vyznívat?

Honza: Jelikož to píšu já, sice jako mám rád, když se píše, že to je kapela, že texty jsou kapely, protože prostě vždycky se něco vyškrtne, vyhodí, tak aby to šlo do sloky, a tak a vždycky to kluci přečtou a řeknou, jo jasně, to je v pohodě, ale je to tak jak to říkáš, no, taková nějaká vnitřní… moje vypsání se z nějaký frustrace. Ale jak si říkal, není to nic konkrétního, prostě je to takový trochu abstraktní, trochu něco jinýho, ale zároveň mě sere, jak se někdy lidi chovají nebo ta společnost a prostě je to takový víc obecný, to asi jo.

NDSŘ: Vztahuje se to třeba k nějaký určitý události, která Tě přiměje k tomu, že v tu chvíli už je toho na Tebe moc, tak si sedneš a napíšeš o tom, anebo to vznikne samovolně?

Honza: Řekl bych, že v každým textu, co jsem napsal, je kus nějaký osobní zkušenosti a kus nějaký události venku, ale teď Ti neřeknu nějakou úplně konkrétní, spíš je to takovej mix, co se děje a co jsem zažil. Vždycky je tam kousek něčeho, co jsem zažil.

NDSŘ: Inspiraci k hudbě, k textům, k atmosféře celkově čerpáte kde? Máte někde svůj zdroj? Jak to celý vzniká?

Kuba: Co se týče hudby, tak to dělám většinou já. Vždycky něco přitáhnu, nějakej nápad na zkoušku a tam si to nějak zahrajeme a něco z toho vznikne. Pak to ještě pětkrát změníme.

Vojta: Proč děláme to, co děláme? Myslím si, že to je asi docela jednoduchý, že jo, protože podobný věci nějakým způsobem posloucháme a máme je rádi a líbí se nám to, tak se snažíme tu věc dělat dost podobně. Asi bych v tom nic jinýho nehledal a nic bych tam neschovával.

Honza: Vzhledem k tomu, že posloucháme dost široký záběr hudby, tak se tam projevujou různý věci, ale asi gro je v punku, podle mě.

NDSŘ: Máte teda v kapele jasně rozděleno, kdo co dělá? Kdo má na starosti texty, kdo třeba hudbu, jak zmiňoval Kuba, kdo dělá vizuály? Jestli si jasně řeknete, jak to bude a pak ladíte detaily do finální podoby, nebo je to celý volný tvůrčí proces, kdy každý můžeš přijít s nějakým nápadem?

Kuba: Máme jasně daný, kdo co nedělá. Ale asi děláme to, co umíme.

Honza: Vojta je řidič a vizuální master. Kuba většinou přinese hudbu, nějakej mustr, ale pak to stejně děláme dohromady. A já většinou přinesu nějakej text, ale není to tak, že by to takhle muselo být vždycky. Není to tak, že by někdo dělal hudbu a texty a tak. Může kdokoliv přinést cokoliv.

Vojta: Ono se totiž nikdy nestalo, že by někdo přinesl písničku, my si ji zahráli a byla hotová. U nás je to fakt dlouhej proces.

NDSŘ: Trochu víc detailně bych se chtěl zeptat na to, jaký kapely Vás třeba hodně ovlivnily? Posloucháte podobný věci, nebo je to směs a ničím se neomezujete?

Honza: Nějakej průsečík máme stejnej, ale podle mě každej posloucháme trochu jiný věci, a to bysme tady byli dlouho, kdybysme to měli vyjmenovávat. Ale to, co jsme se snažili hrát, nebo čemu jsme se chtěli asi připodobnit, tak je nějaký starý emíčko. Ale těch kapel je fakt moc.

Vojta: Nebo i nový emíčko.

Kuba: Podle mě, když vyloženě nehraješ v nějakým v revivalu, tak většinou se pak stejně do toho, co hraješ promítne to, co Tě baví, co umíš.

Honza: To co si hrál, co děláš, co posloucháš.

NDSŘ: Máte každej za sebe nějakou fakt zásadní kapelu, která Vás ovlivnila, nebo inspirovala? Nějaký jméno, který si vybavíte?

Vojta: Hele nemám. Já jsem nad tím vždycky nějak přemejšlel, ale asi nemám, protože se mi to v těch letech nějak mění zásadně, že nedokážu říct. Mohl bych říct, že třeba v období 14-16 let to byla tahle kapela, 16-18 zase jiná kapela, 18-20 zase třeba úplně něco jinýho. Nedovedu tak nějak určit, co mě inspiruje a k čemu úplně vzhlížím.

Honza: Mě zůstali třeba Bad Religion od těch 14 let. A vůbec to vlastně není to, jak zníme. Ale nějaký to fungování a ten princip, tak to se mi líbí, a to mi zůstalo těch 16, 17 let.

Kuba: Já nic nemůžu říct. Dostal jsem zákaz.

NDSŘ: Mě osobně poslední dobou přijde, že se v textech očekává nějaký politický vymezení (a nemyslím tím vymezení se proti náckům apod.), politický názor a že pokud tohle nepřijde, je to v podstatě špatně. Vnímáte tenhle aspekt nebo politiku a hudbu berete jako provázaný věci, kdy se politika objevuje v hudbě automaticky, byť to je právě třeba jen v náznacích?

Honza: Přiznám se, že tohle ani nevnímám u ostatních kapel, že by to tak bylo nebo že by byl nějakej tlak. Jestli se bavíme o punkový scéně, tak tam to nějak nepozoruju. V tý scéně, v jaký se pohybujeme, je to nějakým způsobem samozřejmý. Ale zároveň to není tak, že bysme byli zamknutý mezi dvěma mantinelama a tam bysme se pohybovali. Osobně můžu o sobě říct, že jsem vyhraněnej, a je to prostě moje věc. A když se bavíme o politice s klukama, tak si myslím, že to vidíme podobně, ale zároven každej trochu jinak. Asi bych se chtěl vyhnout tomu, že budeme říkat, že jenom takhle je to ono a budeme to dělat takhle a společnost musí jít takhle, to asi ne. Nevím, co kluci.

Kuba: Já s tím souhlasím. Zas myslím, že když by, dejme tomu, Honza něco napsal, tak asi nebudeme hrát a zpívat něco, co bysme si úplně nemysleli.

NDSŘ: Pro spoustu lidí je tohle všechno samozřejmý, ale zase si myslím, že existuje nějaká část scény, pro kterou to samozřejmý není a je to spíš nějakej umělej postoj ve smyslu, teď nacpeme něco do textu, aby z toho bylo patrný, že nějak jako smýšlíme.

Honza: Tak to nemáme a ani mít asi nebudeme. Ale tak nějak z těch textů to snad musí být nějak poznat. Zase bych ale nechtěl, aby to tam bylo apriori nacpaný. To jsem dělal možná dřív a už nechci. Můžeme si o tom povídat v hospodě, a mám zase na druhou stranu rád, když to kapely mají v těch v textech, ale někdy mi to připadá až moc křečovitý.

Vojta: To musí být nějak přirozeně, nevím, jestli máme v nějakých letech potřebu tady běhat s hořícíma vlajkama po městě a vyřvávat, jaký jsme a co si myslíme.

Honza: To jsme nedělali nikdy.

NDSŘ: Je něco, co Vás na současný scéně hardcore a punku vyloženě sere? Když samozřejmě pomineme ty úplně největší extrémy jako je rasismus, sexismus a podobných věci, který občas mají tendenci právě do téhle scény pronikat, ale spíš něco ně úplně zřejmého? Něco, co Vám vadí na fungování a profilování téhle scény?

Vojta: Mě trošičku přijde, že se tady tak nějak všeobecně myslí, jak je to celý perfektní a dokonalý a ve výsledku, jak je to jenom o lidech, tak všude jsou sem tam nějaký lidi, který ti neseděj nebo bůhvíjací dementi, a to jsou samozřejmě i v týhle scéně. Ale když se někde sejdeme, tak se všichni budeme plácat po ramenou a dělat, jak je to skvělý a úžasný a bezchybný a přijde mi, že ono to tak kolikrát není.

Honza: No, že všichni myslíme stejně, všichni myslíme stejně dobře, všichni děláme stejně dobrý věci, a to, že se doma chováme jak prasata, to vlastně nikdo neví, takže dobrý. Já se hlavně snažím moc nerozlišovat punk a hardcore. Pro mě je to jedna věc, teda, tak bych chtěl, aby to bylo. A k tomu jsem chtěl říct, že před měsícem, když jsme hráli v rock café, tak mě tam nepozdravil jeden můj známej, který ho znám víc jak deset let a hraje v hardcore punkový kapele, a tak jako odvrátil zrak, a tak. Tak jako pak, jestli tohle je ten hardcore, co jsme chtěli.