V případě dalšího ohlédnutí se zpět zůstaneme v českých luzích a hájích. Na jaře letošního roku totiž vyšlo ultimátní splitko dvou českých kapel z extrémního ranku. Své síly spojili legendy českého grindcore Gride a nový projekt ostřílených muzikantů z jiných kapel Skiplife. O Gride se tady není potřeba nijak moc rozepisovat, jejich extrémní hudba a počiny mluví sami za sebe a příběh o totální restrukturalizaci kapely zazněl už taky ze všech možných úhlů pohledu. Tím nechci nikterak snižovat přidanou hodnotu, kterou Gride bezesporu měli a pořád mají. Ale na tomhle splitku mě mnohem víc rozsekali Skiplife, kteří převedli neskutečnou smršť. O Skiplife jsem se poprvé dozvěděl díky Eternal Noise Misery, kde v roce 2019, podle legendy, tenhle nápad vlastně vzniknul. Skiplife pak měli zahrát na ENM 2020, ale k tomu, jak už víme, bohužel nedošlo. Sám jsem čekal, co se z tohohle nápadu, ze zprávy od ENM, vlastně vyvine. No a vyvinulo se to letos. Skiplife vlastně vznikli prý jako pocta klasickému PV prasopalu 90. let a nutno podotknout, že tohle se dost povedlo. To, co předvedli tihle šílenci na výše zmíněném splitku je neskutečná řežba. Dvanáct songů, celková stopáž lehce přes pět minut a k tomu neodbytný pocit, že to, co se zrovna odehrálo, nějak změnilo chod času nebo něčeho jiného. Žádný kecy kolem, od začátku do konce jedna velká jízda, dokonce i bez jednoho delšího tracku, který se občas na albech PV kapel objevuje. Mohli jsme od Skiplife čekat podle povídaček cokoliv, ale jejich výkon na splitku s Gride všechno překonal. Pro mě osobně je tohle opravdu grandiozní počin, který mi zůstane v hlavě jako jakýsi milník letošního roku.