Aby toho násilí nebylo třeba jen trochu málo, tak si můžeme dát něco dalšího z podobně laděného ranku. Jen místo powerviolence to tentokrát bude emo-violence. I když ne tak docela. Na druhou stranu, co si asi tak představit pod označením…
Tak zase po čase trochu roztočíme kola powerviolence a dáme si v tomhle případě irskou provenienci. O novince sice už nejde tak úplně mluvit, ale takovou drobnost vezmi čert. Znovu tedy použiju okřídlené „lepší pozdě nežli pozdějí“, abych se tím…
Některé věci se moc nemění, a je to v jistých případech i dobře. Nejde ani tak o jistoty, ale spíš o skutečnost, že něco zůstává tak, jak si to třeba pamatujeme. Byť i my sami se měníme, stejně jako svět kolem…
Svět se nezastavil, pořád se točí. Řekl bych, že někdy až moc rychle. Nebo je takový jen můj dojem z poslední doby, kdy míjím jednu desku za druhou, snažím se poslouchat, chtěl bych mnohé z nich zkoumat blíž, ale jaksi na…
Občas jsou věci jinak, než jak si je člověk představuje. Někdy trochu jinak, jindy docela dost. Není to ani tak o nějakém očekávání, jakožto o oblíbeném tématu poslední doby, ale spíš o formování vlastních myšlenek a určitých asociací. Někdy jde…
Že to občas chce pořádnou powerviolence nakládačku, o tom není pochyb. Že taková pořádná powerviolence jízda uteče dřív, než stihneš říct třeba právě powerviolence, o tom asi taky není třeba diskutovat. Že si z toho můžeš údivem sednout na zadek je…
Když si to vezmu kolem a kolem, tak je občas dobrý od hudby nic neočekávat. Nebo by možná bylo přesnější nevědět, co očekávat máš. Ani ne snad proto, že očekávání rodí zklamání, tuhle pseudofilosofickou frázi můžeme uplatnit na jiných místech,…
© 2025 Na Druhé Straně Řeky — Běží na WordPress
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑