Tohle je další vydařený materiál tuzemské scény. A říkám si, že je poněkud divný začínat takovým zhodnocením. Nicméně, ono je to do jisté míry stejně dost zjednodušující, takže to nebude zase tak moc vadit. Zase mi tady nějakou dobu trvalo, než jsem si našel čas a dostal se k poslechu. A další dobu trvalo dostat se k dalším poslechům, abych si to všechno srovnal a nechal si nějaký odstup. Což mě dovedlo k otázce, jestli byl vůbec nějaký odstup potřeba a nesnažím se jen hledat něco jako výmluvu k tomu, že jsem to prostě zazdil. Ale abychom se dostali k tomu podstatnému, tak někdy v květnu letošního roku vyšla nová věc od Split The Needle, které můžeme lokalizovat na ostravsko. Novinka se jmenuje Here and There a je to vlastně teprve druhý vydaný track, téhle čtveřice. Ten první s názvem Strings vyšel loni v prosinci. Obě dvě skladby si můžeš klasicky poslechnout na bandcampu a čeká Tě v obou případech hodně podmanivá a melodická jízda. Má to podle všeho být emo-hardcore, ale za sebe v tom slyším daleko víc emíčka, které mnohdy sklouzává spíš k midwestu, než k hardcoru. Ale postupně…

Je červen a já se vracím večerním nedělním městem domů a přemýšlím, co bych si asi tak mohl na tu cestu pustit. Hlava předhazuje právě Spit The Needle, o nichž jsem už několikrát slyšel, myslel jsem si, že mají už něco venku a že nedávno (vzhledem k červnu) vydali nějako novou věc. Měl jsem tehdy na mysli EP nebo demo nebo tak a říkal jsem si, že tři až pět skladeb je na pohodovou cestu úplně ideál. Jenže tomu bylo trochu jinak. Dva tracky, trochu nechápavý pohled, jak jsem došel ke svým, jak se ukázalo, od reality vzdálených závěrům a poslech toho, co je k dispozici. A musím říct, že to fungovalo skvěle i tak. Emo, večerní město pomalu se nořící do tmy, takový ten nádech teplýho večera, co ještě není teplý a zvláštní melancholie nad něčím neznámým a ztraceným nebo neuchopitelným. Lehce zasněná linka, která mi toho dost připomněla, ale asociace se tentokrát nerozběhly ke konkrétním jménům, spíše do oblastí. A výsledná spokojenost.

Je srpen, znovu, už po několikáté sahám po obou skladbách a nemůžu se zbavit pocitu, že to je prostě daleko víc dobrý, než jsem si myslel. Pokaždý, když jedna ze skladeb dohraje, mám v hlavě takový zvláštní doznívání, takový ten pocit, že to bylo strašně silný, ale nedokážu si vybavit, čím přesně. A po chvilce pátraní tak radši znovu pouštím jak Strings, tak Here and There od začátku, abych nepřerušil ten stav mysli, který se aktivoval.

Here and There začíná krásně zastřeně a tak moc neurčitě a mlhavě, že z toho půjdeš do kolen. Jsou tady úžasně snový linky, který Tě dohromady s melodičností okamžitě pohltí. Následně přichází na řadu trochu víc napjatá a jakoby nervózní část. Přichází pnutí, kde je dost cítit taková posmutnělost, kdy se chci postavit něčemu, co není úplně fajn, ale není moc jiných možností. Pak znovu přichází snění, zastření a celý je to protkaný silnou melancholickou nití, co se táhne celou skladbou. Má to náboj, jiskru a zároveň výbornou jemnost. Je to jako hřejivé objetí, v němž chce chvíli zůstat. Krásně čitelný vokál, který není odsunut někam za hluk kytar a zároveň krásně melodický kytary, který netrpí přesyceným vokálem, to už je čistá nádhera. Ten balanc se tady povedl fakt fantasticky.

Když se vrátím ke Strings z loňského prosince, tak tady je melancholie ještě silnější, stejně jako snění. Tahle skladba má úžasnou atmosféru, kterou chceš zachytit a která pořád tak trochu uniká do ztracena a drží si svoje tajemství. Midwest emo tady má poměrně dost otevřenou náruč a ruku v ruce s melodickým punkrockem Tě bez velkých keců dostane tam, kam chce a potřebuje. Tady mi asociace vrací starší i novější věci Grumsper, Camping In Alaska nebo třeba CF98. Ale ta emo atmosféra hraje na tu nejvíc správnou notu.

A ještě víc Tě pak dostane, když zjistíš, pokud to třeba náhodou už nevíš, že za tím stojí mladá krev. Mladá, ale aktivní, protože část lidí můžeš znát například z Humanity Is Fun. Rozhodně ale stojí za to Split The Needle sledovat, protože oba dva tracky, které zatím spatřily světlo světa jsou naprosto skvělý. A upřímně jsem fakt hodně zvědavý na nějakou první plnohodnotnou nahrávku, protože zatím je to bez velkého přehánění absolutní pecka, kdy jsou dvě skladby zatraceně málo, ale za to Ti dají fakt moc.