Po pěti letech vyšlo v červenci nové, v pořadí třetí album orlovským Dno s názvem Cena za úsměv. Kapela loni oslavila 10 let své existence a jejich nejnovější album, stejně jako živá vystoupení jsou důkazem toho, že emo-hardcore nikdy nebyl mrtev a hudebně má stále co říct. Kromě digitální podoby, kterou můžeš poslechnout jak na bandcampu samotné kapely, tak i na bandcampu NDSŘ a Owl Ripper Recording, kteří se na albu podíleli, je k dispozici i na kazetě. Ta vyšla ve stejné kooperaci, tedy kapela, já jakožto NDSŘ a Owl Ripper Recordings. Sedm tracků, stopáž kolem 17 minut a naprosto fenomenální emo-hardcore. Nicméně, psát něco o albu, na němž se podílel je do jisté míry dost divný a úplně nevím, jak bych měl takové téma uchopit. Na druhou stranu bych k tomu něco napsat chtěl, takže nakonec padlo rozhodnutí, že zkusím popsat to, proč jsem nesmírně rád, že jsem se na Ceně za úsměv mohl podílet.

Začnu asi tím, že když jsem slyšel první ochutnávku, což byla Spirála hlouposti, tak jsem byl bez jakéhokoliv přehánění chycen. A paralelu jsem si našel v Merci Les Cendres od Gros Enfant Mort, kdy mě tahle jediná skladba totálně dostala a mohl bych ji poslouchat pořád dokola a stejně to nikdy nebude dost. A pokud takové stavy umí kapela navodit, tak není moc o čem mluvit. A jak v případě GEM, tak i v případě Dno to rozhodně není o jedné skladbě. Celá deska je absolutně skvělá, nemá chybu, nemá slabý místo, neexistuje tady moment, kdy bych nad čímkoliv váhal. Od začátku do konce je to skvělost, skvost. A za mě osobně jedna z nejlepších věcí, co zatím letos vyšla. Nejde o nějaké čekání a velká očekávání, že po pěti letech konečně. Nejde ani o renesanci emo-hardcoru. Jde čistě o skutečnost, že Dno přináší něco silného, intenzivního a strašně upřímnýho a nepotřebují k tomu silné řeči, velký prostor, ani nic podobného. Za všechno mluví hudba, texty, background. Na docela malém prostoru servírují Dno neskutečnou nádheru, která strčí do kapsy celou řadu jiných nahrávek, a to právě tím, jaká je prezentace a jaký je výsledek. Dno vlastně říkají „tady je deska, poslechni si ji“. A jakmile si ji poslechneš, víš, co tím je myšleno a že není potřeba nic jiného. Tohle je něco, co rozhodně není běžný. Stejně jako není běžný, že prostě jen posloucháš a nemůžeš se za žádnou cenu odtrhnout. Cena za úsměv je takový malý klenot, k němuž si ale cestu musí najít každý sám.

Druhým důvodem, proč jsem se moc rád podílel na vydání kazety je orlovský background. Tahle prapodivná entita, myslím tím DIY Scene Orlová, mě kdysi hodně formovala, hodně mi dala a je to takový záchytný a bezpečný bod na mojí hudební mapě. A není to jen o hudbě, ale i o názorech a aktivitách lidí, kteří jsou s Orlovou a její scénou spojeni. Moje náklonnost je tady více než silná a sympatie vice než značné. Kapely a projekty jako Tyranie Identity, Hledání, Tupak Amaru, The Sin Of Lilith, Rosa Parks, Elfarran, Miss Marple nebo Marne jsou pro mě strašně moc důležité a vždycky si je rád pustím nebo se k nim budu vracet. Mají přeci jen trochu více speciální místo. Stejně jako lidi, kteří za tím stáli a stojí a některé z nich jsem mohl potkat. Strašně moc si vážím těch, kteří dokázali něco takového (a obzvlášť v Orlové) nejen vytvořit, ale i udržovat po hodně dlouhou dobu. Orlovská hudební scéna je přesně ten bod, který pokud pořád existuje, tak je svět v pořádku. Je to nekonečná láska. Proto jsem rád, že jsem se mohl na okamžik a malinko stát součástí tohohle světa a něco mu třeba i vrátit. Jakkoliv to může znít epicky a dramaticky, je to jednoduše fakt.

Pak to nakonec vypadá, že důvody jsou jen dva. Jenže stačí. Není třeba nic dalšího vymýšlet. Všechno bylo řečeno a všechno se do toho vejde. Takže díky moc za všechno. A pokud ještě něco tuhle novinku od Dno neslyšel, tak moment pro nápravu je vhodný kdykoliv. Kazety jsou, tak si o tu svoji napiš, ať máš doma kus svojí Orlové. Je to totiž krása.