Tohle je další skvělá věc, která vznikla na domácí půdě, pokud teda budeme jako domácí půdu brát jak území ČR, tak i SR. Na začátku července se totiž na světlo světa dostala self titled nahrávka od čtveřice z Prievidzy, která si říká Laskar. Čtyři skladby, celková stopáž lehce nad dvanáct minut a neskutečný hudební zážitek, kdy je v hlavní roli screamo. Tuhle věc najdeš zatím jen v digitální podobě a poslechnout si ji můžeš bez velkého překvapení na bandcampu. Nicméně se nachystej na to, že Laskar Tě svým projevem totálně dostanou. Tohle je totiž bez velkých řečí debut ve velkém stylu, byť na poměrně malé ploše. Což je možná na tom celém nejzajímavější, co na tak malém prostoru zvládne tahle čtyřka předvést. Jeden poslechu tu zcela určitě stačit nebude.

Laskar přichází s neskutečnou parádou a musím říct, že na mě tahle prvotina zapůsobila opravdu hodně silně. Nechybí tu naléhavost, intenzita, tísnivá atmosféra plná zlámané romantiky, melancholie, smutku, vzteku, rezignace, hledání cesty. Nechybí tu nakřáple uřvaný vokál, ze kterého Ti bude občas běhat mráz po zádech, najdeš tady krásný vyhrávky, ale i chaos, který stojí a padá s celou náladou. Je to strašně upřímný a procítěný a není tady ani jedno jediný slabý místo. Fakt ne. Laskar se trefují naprosto přesně, tohle je jejich prostor a Ty se jen musíš nechat provést.

Tohle je přesně ta nahrávka, která Ti navodí pocit pomíjivosti a připomene možná bolestivé věci. Okamžik, kdy Ti najednou nic nedává smysl a chceš si jen někde sednout a sledovat, jak se svět kolem Tebe pomalu někam ztrácí, zatímco se topíš ve vlastních myšlenkách. Je to moment, kdy máš pocit, že něco končí, ale všechno je tak nějak nejasné, že nejde nic poznat. Je to dávka posmutnělé energie a melancholie, co Tě tu a tam přepadne a chce Ti nutně dělat společnost. Všechno tu probíhá organicky a ze všeho je cítit neuvěřitelná opravdovost a zápal, což je na celkovém znát. Žádné lehké oťukávání, žádné přešlapování. Laskar do toho jdou od první vteřiny na plno, po hlavě, otevírají před Tebou svůj svět a zvou Tě, ať taky podíváš. A Ty moc dobře víš, že tomu se jednoduše nedá odolat.

Navíc umí tahle čtveřice zahrát přesně na tu notu, z níž se sesuneš na zem nebo na gauč. Alespoň u mě to funguje dokonale. Protože jakmile v jejich zvuku zaslechnu staré desky esazlesa, zvuk a náladu The Sin Of Lilith nebo se mi v těch nejvíc intenzivních částech vybaví Kruhy, tak není potřeba nic dalšího. V ten moment je všechno správně, protože asociace vedou k tomu, co miluju. Jako kdybych se vracel na místa, která znám a mám je hluboko v srdci, ale objevuju je ve skrze znova. Jdu po jiných cestách a vnímám jinak i okolí, ale dojdu tam, kam dojit potřebuju a hlavně chci. Další pozitivní věcí je tady určitě zvuk, tak akorát špinavý a roztrhaný, aby se člověk zamiloval. Vokálu je rozumět, nikde se neztrácí, kytary zbytečně neječí, ani se nikde neutápí. Melodie jsou jemné, ale silné zároveň a hlava se motá. A všechno je podpořeno nádherným cover artem, který v sobě ukrývá niternost, křehkost, ale i jistou rozhodnost. Prostě mě tu baví úplně všechno a upřímně jsem z téhle prvotiny více než nadšený. Nemá to chybu, je to na rovinu jeden z nejlepších domácích materiálu, co letos vyšly. Nahrávka, která má prostě něco navíc, i když neumíš přesně popsat, co to je. Ale víš, že to je něco, co způsobuje chvění v rukou.