V podobném duchu jako Lumière se nese novinka, taky dvouskladbová, z tuzemských luhů a hájů. Nečitelně rozkolísaný screamo/emo s punk nádechem odkudsi z plzeňska, co si říká Kodkod. Jejich aktuální release Brusivo najdeš na bandcampu a existuje taky jen v digitálu. A vychází vlastně rok poté, co tahle trojice představila svůj debut. A odjela několik koncertů, než vyvěsila na svůj bandcamp něco o hibernaci. A i tady je to tak trochu tajemství, kde chybí víc věcí kolem, které by ukojily zvědavost. Je to jednoduše špinavý a syrový emo/screamo, který si buď najdeš nebo ne. A pokud si ho najdeš, tak si ho asi i zamiluješ, protože i tady to smrdí starým zvukem, který vůbec nekoresponduje s tím, co se asi teď tak nějak hraje. A to je dobře. Takže, dva tracky, stopáž něco málo přes pět minut a dost intenzivní zážitek, co v Tobě dost možná zažehne nějaký ten plamen.

Léto na Lipně a Radikalizován rádiem Wave, tak se jmenujou ony dvě skladby a já mám i po několika posleších zvláštní dojem, že k nim vlastně nemůžu dostat. A že to je nejspíš účel, protože mi to nijak nevadí a spíš jen vnímám všechny linky, snažím se sledovat, kam asi tak vedou a kde končí. Jenže, nic tady v případě Kodkod není jisté. Všechno tu působí jako takové nečekané setkání s někým, koho sotva znáš a kdo se Ti snaží vyprávět nějaký příběh, akorát je divně poskládaný z různých útržků. Ty útržky si ale budeš pamatovat a budeš se k ním chtít vracet, i když Ti je asi stejně jasný, že je nikdy nepochopíš a nedáš dohromady. A proč sakra kapela z plzeňska zpívá o jižních Čechách? A je potřeba tomu rozumět? Celým tímhle podivným způsobem mě to baví a nenechává mě to na chvíli v klidu.

Polámaný kytary, pěkně ukřičený vokál, který ale zůstává dost čitelný, jistá neuchopitelnost a i tady rozervanost, ale zase jiná, taková rozdrobená. Kytary občas nepříjemně zaskřípu, ale umí i trochu zklidnit. Ve vokálu slyším dokonce Ravelin7, což na mě působí až hypnoticky. Je to místy hodně nečitelný a nepředvídatelný, ale je to jedině dobře, protože tu není chvíle, která byla prázdná. Všechno se postupně tříští a dohromady s textama to vytváří až surealistický dojem. A po poslechu zůstane prapodivné prázdno. A Tvoje hlava se snaží uniknout z té hlukové haluze, která nervózně přešlapuje kolem a čeká na něco, o čem nikdo nemá ani ponětí. Prostě si to běž poslechnout, je to dobrý.