Do jisté míry podobné nahrávky miluju. Takový to, o čem jsem se tu už párkrát zmiňoval, kdy najdeš nějakou novou hudbu, ale vlastně toho úplně moc není. A to ani hudby, ani věcí kolem. Dva tři tracky jako první release a pár informací, o co se jedná. Je v tom trochu tajemství a divného očekávání. A spousta otázek, na které v danou chvílí chybí odpovědi. A může se stát, že třeba budou chybět dál nebo na ně nikdy ani nedojde. I pár takových případů jsem dříve našel. Ale aby tady bylo něco konkrétního, tak jsem přesně na něco takového nedávno narazil v podobě nahrávky se zcela nečekaným názvem Promo ’26, za kterou stojí emo/screamo kapela z Itálie Lumière. Dva songy na ploše čtyř minut a čtyřiačtyřiceti vteřin a syrově rozervaná a špinavá nálož, které balancuje někde mezi emo-violence a screame. Kapela sama se označuje za extravagant emo-violence, ale na tom nejspíš pramálo sejde. Tuhle dvouskladbovou záležitost si můžeš pustit na bandcampu a nenajdeš ji (nebo mi to není známo) v jiné než digitální podobě.

Pokud jde o samotnou nahrávku hudebně, tak se tetelím blahem na tím, jak moc špinavá a syrová je. A tak nějak doufám, že to není jen nechtěný efekt Proma nebo možná jeho výsada. Ve výsledku to zní jako nějaká emo nahrávka z devadesátek, kterou najdeš na starý kazetě. Zpěv poněkud utopený v hluku kytar a bicích, kde se všechno na oko chaoticky překrývá a působí dost neurovnaně a poněkud nervózně. Svoji roli tu hraje taky rozervanost, což je samozřejmě dobře, jelikož to skladbám dodává na nečitelnosti. Co se mi tady taky velice zamlouvá je občasná nepříjemná atmosféra, kdy kytary lámou tóny a melodie a celé to působí poněkud dysharmonicky. Ale jakákoliv harmonie se tady stejně rozplyne v chaosu a rozhodně to není jakkoliv na škodu. Najdeš tu i pár pasáží, kde by se dalo opravdu mluvit o emo-violence divokosti a oba dva tracky tím získávají ještě větší dynamiku.

Takže ano, jsou to jen dva songy, ale fakt skvělý a jestli máš rád neurvalý a neřízený screamo, tak v případě Lumière najdeš to, co chceš a potřebuješ. A teď už jen můžeme čekat, co se vlastně bude dít dál.