Jasně, tohle není úplná novinka, když to vyšlo už v listopadu, ale tak nedá se nic dělat. Pro mě je to zase upozornění, jak rychle čas někdy letí a jak dlouho mi občas trvá, než se k něčemu dokopu. Ostatně, tuhle věc, jsem slyšel už několikrát a trochu k ní hledal nějakou cestu, což se nakonec podařilo. Jde o zatím jedinou, tedy debutovou věc od powerviolence trojice Easy Living, která jako svoje sídlo uvádí Cottbus. Nahrávka se jmenuje Hardcore bleibt hässlich, jak už zaznělo, tak vyšla v listopadu a najdeš na ní jedenáct tracků s celkovou stopáží lehounce pod jedenáct minut. Kromě digitální formy, kterou můžeš sjet klasicky na bandcampu, tak existuje taky jako kazeta, která vyšla pod Tapes Unter Palmen. A ačkoliv název zmiňuje hardcore, tak je to naštěstí spíš pévéčko a pěkně syrový a „ošklivý“, když se vrátím ke druhé části názvu nahrávky.

Důvodem, proč jsem si k Hardcore bleibt hässlich trochu dýl hledal cestu je samotný zvuk. Na jednu stranu krásně syrový a podivně plochý, na stranu druhou mi ze začátku přišel poněkud nevyvážený nebo až moc rozkolísaný. Přesně ten bod, kdy se nemůžu úplně rozhodnout, jestli je to špinavý tak akorát nebo už trochu moc. Nicméně, co mě tady fakt moc baví, tak je výrazný, ukřičený a někdy až malinko hysterický hlavní vokál. K tomu se občas přidá klasické pévé zaštěkání nebo zamumlání, což je jen ku prospěchu věci. Basa, co dost statečně drnčí v pozadí by mohla být klidně výraznější a agresivnější. Robustní určitě je, ale trochu se právě tenhle aspekt utápí ve zvuku a přesně v tomhle místě je cítit ona zmíněná nevyváženost. Výrazný a ostrý vokál proti ne moc výrazné, ale zato skvěle rozdrnčené basa. Stačí se ale víc zaposlouchat a ono si to samo sedne. Možná to chce víc poslechů, ale zase čím víc posloucháš, tím víc Tě Easy Living budou bavit.

Songy tu jsou krátký, svižný, ostrý, ale najdeš tu i pár delších, jakože kolem minuty a půl a vic. Dostaneš i několik hardcore pasáží, kdy Easy Living přepínají do více melidočtějšího módu. Nejedná se ale o nic velkého, takže tu právě hardcore funguje poměrně dobře a hudba celkově dostává větší jiskru. Takže jo, tenhle poměr hácé a pévé je vlastně dost v pohodě. Velkým plusem jsou tu krátký songy, kdy se na Tebe všechno sesype během pár vteřin a Ty nestačíš říct ani powerviolence. A ve výsledku Ti asi tak během třetího poslechu dojde, jak moc dobře je Hardcore bleibt hässlich poskládaná jako celek. Těch deset minut se tak nakonec nezdá ani jako deset minut a skladby parádně jedou jedna za druhou ve střídavě rychlém a pomalejším tempu. Což se občas projevuje na menší ploše jednotlivých tracků, kdy po delším (jak to v pévé jde), přijde několik intenzivních vteřin a je hotovo.

A jak moc Tě Easy Living vtáhnou dokládám krásně tím, že při psaní jsem se mnohokrát zaseknul a poslouchal nahrávku, abych nakonec zjistil, že jsem to během dopsání zvládnul skoro třikrát. A to je rozhodně jasný důkaz, že má tahle věc něco do sebe. Jakože spíš hodně. A ten vokál je prostě a jednoduše boží, což každý dalších poslech jen potvrzuje. Sečteno a podtrženo, pokud je špinavý pévéčko s trochou hardcoru něco, co Ti dělá dobře, tak věř tomu, že s Easy Living nesáhneš vedle. A upřímně jsem docela zvědav, jak bude znít jejich další release…