Tak jo, tak jo, tohle je dobrý. Punk fakt není mrtvej, když se dějou podobný věci a já z toho mám upřímně radost. Protože tohle je přesně ono. Kopanec na první dobrou s neuvěřitelnou dávkou energie a drzosti. Punk bez debilních rádoby vtipů a haha nadsázek, ale přesto zatraceně jedovatej a štiplavej. Punk bez takový tý divný pachuti, kterou dost často v poslední době mívá. Svěží, ostrej, ale i melodickej. Jo, jednoduše se rozplývám nad tím, jaká tahle nahrávka je. Protože je prostě výborná. Jmenuje se Vstávat a ničit a stojí za ní Pražsko-brněnská čtveřice Matter Tua. Vyšla v dubnu, najdeš na ní osm tracků, co dají dohromady čtrnáct minut a poslechnout si ji můžeš v digitální podobě klasicky na bandcampu. Fyzická podoba zatím není, ale uvidíme, co se bude dít dál. Nicméně, připrav se tady na pořádnou jízdu, protože Matter Tua do toho jdou sakra naplno a je to z jejich hudby hodně znát.

Abych řekl pravdu, tak jsem si novou nahrávku Matter Tua pustil čistě ze zvědavosti, protože tohle jméno už jsem zaznamenal tolikrát, že to nešlo. A upřímně jsem čekal takovej ten tuctovej punk, co bude na všechny strany ukazovat prostředníky, bude na oko vypadat rebelsky, bude opakovat takový ty líbivý fráze, ale ve výsledku v něm nebude nic. Jenže…po prvním poslechu jsem čuměl s otevřenou pusou. Tohle je totiž něco úplně jinýho a já fakt miluju tyhle překvapení. Od první skladby to jede v neskutečným tempu, energie Tě tady povalí na záda, zvuk je řezavej, ale tak akorát, kdy přesně trefuje to správný místo. A co víc, je to hravý, v projevu čitelný, melodický, ale i ostrý. Není to tupá rebelská póza, je z toho cítit postoj, protest, zlost, výsměch a všechno dohromady to funguje naprosto parádně. Takže jo, už po první skladbě si naprosto bezděčně zpívám „použij svou vlastní vizi, rozbij hlavou zeď“. A žeru tady doslova všechno. Prej sedmdesátkovej punk s moderním zvukem. Asi jo, klidně. A kdyby někdo nevěděl, jak vypadá moderní punk, tak přesně takhle.

Hrozně mě tady baví právě celkově projev, protože ta drzost z toho přímo kape a posouvá výsledný dojem fakt hodně vysoko. Songy jsou poměrně krátký, jen jednou se jde přes dvě minuty, takže nahrávka hezky plyne. Melodický party se v klidu a přirozeně střídají s těmi míň melodickými, ale jakási syrovost a říz je jednoznačně v obou. Rychle, pak trochu pomalu, pak zase rychle, všechno dává smysl a jestli tady něco chybí, tak nevím, co by to mělo být. Možná za mě by mohl být trochu špinavější zvuk, ale to jsou jen a jen osobní preference. Další věcí, která se mi tu fakt líbí je vokál, co dokáže opravdu pořádně kousnout. Tam, kde je potřeba hodně zařvat, tam se prostě hodně zařve, kde je potřeba důraz, tak samozřejmě je a pokud je nutný podtrhnout atmosféru, tak není problém. Přijde mi to tak nějak známý, ale nemůžu přijít na to, odkud bych to měl znát. Textově je Vstávat a ničit taky super. Žadný prázdný postoje, žádný drsný kecy a fuckování systému, protože tohle je punk. Ne, punk je jinde, a to přesně tady. Možná to vypadá, že jsem touhle deskou fakt nadšenej a je to do velké míry pravda. Takhle dobrou punkovou věc jsem totiž už hodně dlouho neslyšel. Naposledy mě takhle dostala Fušerinä od slovenských Nä. Tohle je přesně ten punk, co chci, co mě baví, co má koule a co Ti bez nejmenšího problému nakope prdel. Těch patnáct minut tady uteče jako voda a Ty velice rychle zjistíš, že chceš ještě a víc. Vstávat a ničit je prostě hodně velká paráda a kdo ji ještě neslyšel, měl by to hned napravit. Tohle je deska, kterou podle mě máloco překoná. A to teda nejen v punku. Zcela upřímně.