Musím říct, že mě tohle někdy opravdu baví. Dostat se k poslechu kapely, kterou tak nějak registruju ve svém okruhu, ale váhám jít blíž nebo prostě jaksi oddaluju bližší setkání, abych byl pak nakonec překvapen, že to je dobrý a jak moc to je dobrý. Moment, kdy mě z nějakého důvodu přemůže zvědavost, ať už jde o metal, stoner nebo psychedeliku, co za normálních okolností jednoduše míjím. Registruji, zaznamenávám, ale míjím. A přesně tohle je případ kolínské pětice Ksanax & The Spicy Lords, na kterou jsem si v půlce května vzpomněl a řekl si, že si podívám, jak to vlastně celé je. A nestalo se nic míň, než že přišlo zjištění, že tahle pětka vydala v lednu novou desku s názvem Just Another Journey. Poslechnout si ji můžeš klasicky na bandcampu, podle všeho existuje jen v digitální podobě a najdeš na ní devět tracků se stopáží kolem pětatřiceti minut. A čeká Tě opravdu zajímavá a barevná cesta s velkou dávkou pozitivní energie.
Ani nevím, proč na to došlo až teď, ale v hlavě držím vzpomínku na minulé léto, kdy jsem se při výpravě do Kolína s Ksanax & The Spicy Lords potkal, aniž bych o tom tehdy věděl. Na koncertě se tam pohybovala zvláštní skupinka lidí ve zvláštních kostýmech s velkým plyšovým hadem, která cosi natáčela, a to dokonce v průběhu setu Blank Out. To, co jsem tehdy nechápal, mi bylo vysvětleno o pár dní později. Ti podivní hipíci byli právě Ksanax & The Spicy Lords a natáčeli tehdy klip ke skladbě z chystaného alba, které právě vyšlo v lednu. Ta poslední část secvakla až teď. A tak jsem byl zvědavej, jak moc hippie to bude a jestli vůbec nějak. No, a výsledek je takový, že je to moc dobrý, sluníčkový, pozitivní, hravý, klidný, bloumavý, snový. Je to trochu jako oldies a je z toho cítit pohoda. Takže ano, tohle sedlo a já se nechávám unášet na vlnách prosluněnosti.
Na Just Another Journey mě baví právě celá ta strašně pozitivní nálada a bezstarostnost. Nic neřešíš, jen zavřeš oči, někam si lehneš a máš vystaráno. Občas Tě pošťouchne nějaký „tvrdší“ nebo možná spíš ne tak harmonický prvek, ale jinak totální pohoda. Občas jsou z toho celýho podivně cítit 70’s, ale jen v tom nejvíc pozitivním slova smyslu. Občas se dostaví nějaká trochu víc napjatá část, ale nejspíš jen proto, aby pak mohlo přijít ještě větší uvolnění. Varhanový zvuk tomu dodává správně ujetou psychedelickou notu a v tu chvíli je to tak parádní koktejl, že zapomeneš úplně na všechno. Konečně něco, co hází letní atmosféru a není to emo nebo screamo. Jakože úplně vidím nějaký dlouhý večery, kdy slunce pomalu zapadá, samozřejmě není vedro a mně se vůbec nic nechce. Nebo nějaký trochu teplejší a línější odpoledne, kdy jedinou činností je zírání na nebe. A nebo malej letní fesťák, kde si prostě jen chceš pořádně hodit bokem. Ale pořád všechno v největší pohodě, bez spěchu, stresu a negativity.
Baví mě tady ale taky neskutečná hravost a barevnost, někdy možná až trochu moc. Ale samozřejmě toho tak moc úplně být nemůže. Takže jo, Just Another Journey je něco, co potřebuješ slyšet, protože potřebuješ na chvíli vypnout a nechat všechno běžet. Ta nahrávka je skvělá, a i když to nejsou hymny, co bych si bezděčně zpíval nebo měl nutkání se k nim vracet, tak je to krása. Just Another Journey funguje bezvadně jako celek, je dobře poskládaná, všechno do sebe zapadá, všechno se doplňuje a vyvažuje. Je teda dokonce i pár songů, který si nakonec pustím vícekrát, ale deska jako taková má prostě svoje kouzlo a jsem fakt rad, že tady existujou takový kapely, že je pořád na co narážet a z čeho být překvapen. Takže, lásku a polibky do Kolína. A plnou náruč pohody nazpátek.
Napsat komentář