Ano, dobrých pévé splitek není nikdy dost, jakože fakt nikdy. A když se něco takového povede, tak je to samozřejmě důvod k radosti. Obě dvě strany napěchovaný k prasknutí, oči lezou z důlků, uši krvácí, tlak stoupá a časomíra je nemilosrdná k počtu songů na každé straně sedmipalce. Něco, co budeš chtít poslouchat do úplného zmagoření a nikdy nebudeš mít dost. Chápeš už, o co tady v případě powerviolence splitka jde? No, tak přesně tohle se povedlo na začátku února, kdy vyšla naprosto brutální nahrávka, kde se potkali Gstürm a Terrain Vague. Dvakrát prvotřídní pévé ze Švýcarska. Tuhle pecku si můžeš poslechnout na bandcampu, ale vyšla taky fyzicky, překvapivě jako sedmipalec v režii Flowerviolence Records, Here and Now Records, Drinkin‘ Beer In Bandana Records a Loner Cult. Dohromady dvanáct tracků na ploše necelých deseti minut. Neskutečná jízda, nezkoušej o tom na pochybovat.

Gstürm servírují na svojí straně osm skladeb s celkovou stopáží kousek pod pět minut. Ani jednou se nejde přes minutu, všechno hezky rychle, jasně, stručně a… hlavně šíleně. Štěkavý vokály, nabroušený kytary a pulzující bicí. Šílenost je tady to hlavní, protože nebudeš vědět, co se děje, ani jak se to děje. Stopky, rozjezdy, smrtící tempo a mezi tím můžeš v pár sekundách vyplivat krev a zuby. Gstürm mě na svojí straně neuvěřitelně baví, je v tom asi všechno, co bych v tom mít chtěl. Je to hravý, ale dost ostrý na to, že na hravost hravě zapomeneš. Je to rychlý, zdrcující, ujetý do všech směrů. Za mě osobně totální paráda. A nechybí ani dvojitý podtržení, takže prostě a jednoduše powerviolence té nejvyšší jakosti, co Tě zmačká jako kus papíru. Žádný kecy, žádný přešlapování na místě. Jen tlak a zatnutý zuby. Ano, ano, tohle je přesně ono.

Terrain Vague roztáčí na svojí straně čtyři vály, co dají dohromady pět minut. Jinak ale nezůstávají ani trochu pozadu. Zběsilý powerviolence s brutálně řezavým zvukem. Pokud jde celkově o zvuk, tak je strana Terrain Vague víc robustní, víc masivní a víc Tě sevře. Songy jsou delší, než od Gstürm, ale ke dvěma minutám se nepřiblíží ani náhodou. Jinak se připrav na absolutní smršť, která se do Tebe opře veškerou silou, a to se pak nestačíš divit. I tady na sto procent platí, že to je krátký, rychlý, hlasitý, utržený ze řetězu. A ano, i tady Ti pět minut uteče, že nebudeš tušit, jak se to vůbec stalo. Ostatně to poznáš hned s prvními tóny. Brutálně skvělá záležitost, která Tě jde zcela cíleně zničit a nemusíš mít obavy, že by musela nastat změna plánu. Já osobně se tady bavím naprosto královsky některé PV pasáže jsou opravdu povedené a ruka zatnutá v pěst je samozřejmostí. Věř tomu, že tohle chceš a hodně rychle si Terrain Vague zamiluješ.

Tohle splitko se vážně povedlo, jakože opravdu moc. Líbí se mi ten drobný kontrast ve zvuku na obou stranách, ale i nasazení a šílenství. Všechno tady sedí, všechno je super. Takže tohle konkrétní splitko si zcela určitě řadím k tomu nejlepšímu, co pévé splitka mohla nabídnout. Někam ke středu Henry Fonda s Nihil Baxter, Sordo s Chulo nebo Chainsaw Squid s Detroit. Už si to měl mimochodem poslouchat čtyři minuty, jooo…