Stoner nebo psychedelic rock není úplně můj šálek vincentky, ale na druhou stranu, proč někdy neudělat výjimku a nezkusit se trochu pohoupat a unést na vlně hippie atmosféry. Ostatně, občas z toho může vzniknout i příjemné překvapení. Na konci února představila svůj nový track tuzemská stoner/psycho čtveřice Voodoo Garden. Jmenuje se Eyes Of Gaia, poslechnout si ho můžeš klasicky třeba na bandcampu a připrav se tady na pěkně hutný a zvuk na ploše sedmi minut. A je to poměrně solidní nálož a rozhodně ne jen, co se délky týká. Voodoo Garden vlastně tak nějak plné mojí představu o tom, jak stoner generativně zní a utvrzují mě v tom, proč mě to zas až tak nebaví. Což je tady vztaženo spíše obecně, nikoliv konkrétně ke kapele nebo k její novince. Ale hezky postupně.

Voodoo Garden zaznamenávám už delší dobu, ale popravdě mě nikdy nic nelákalo se odhodlat k poslechu. Spíš všechno hrálo proti tomu. Divnej název, jo, nemám rád slovo voodoo, ani kdyby bylo psaný hezky po česky vůdů. Klasicky podivně pokroucený nápis s divným logem v divných barvách. Tohle úplně stoner vibem křičí a já v tomhle bodě beru rozhodně zpátečku. Znovu, nic proti kapele, tohle jsou čistě osobní dojmy ze stoner vizuálů a estetiky. Ale tak co, že jo, prostě zavřu oči a poslechnu. Už několikrát se mi stalo, že jsem koukal, jak dobrý materiál můžu objevit. A… funguje to do velké míry i tady. Masivní, ale přesto hřejivý zvuk a pomalé tempo působí od začátku téměř hypnoticky. Stačí zavřít nebo přimhouřit oči a nechat obrysy a stíny pohybovat se. Co mi tady malinko chybí, tak je možná delší rozjezd. Nechat atmosféru hezky nabobtnat. Nicméně, právě atmosféra se tu přelévá od jisté naléhavosti k podivné zasněnosti, z níž můžeš klidně i malinko halucinovat. Tohle beru jako nejsilnější stránku. Příjemně bručivý zvuk pak už jen posouvá výsledný dojem.

S vokálem jsem ze začátku malinko bojoval, ale v některých pasážích sedí naprosto krásně a prohlubuje celý hudební zážitek. On ten „problém“ je zase spíš dost subjektivní, protože mi asociační linka ubíhá někam k Within Tempation, což fakt nechci a ve výsledku k tomu není důvod. Ale zastav to. Po pár posleších už to ale funguje mnohem líp, místo symphonic metalu se zhmotňuje něco orchestrálního, co neumím pojmenovat a co pak tíhne trochu k něčemu transcendentnímu. Horské zpěvy, očistné rituály, ayahuasca, prostě něco takovýho pseudospirituálního. A ono mě to dokonce baví. Baví mě právě už ta zmíněná atmosféra, ale třeba i hloubka celé skladby. A těch sedm minut uteče jako voda. Všechno se tak nějak příjemně a organicky prolíná, že se ani nestačíš moc divit. Takže jo, funguje to. Běž si Eyes Of Gaia poslechnout, bude se ti to taky líbit.