Tak, pojďme se podívat na to kanadské pévéčko trochu víc. Jasně, tady zase bliká zpoždění a upřímně jsem překvapen, že až tak velké. Měl jsem totiž za to, že nová deska Unpaid Overtime od Jobsite vyšla maximálně někdy na podzim. A ono ne. Tahle věc je na světe už od června, tak mi nezbývá než jen zakroutit hlavou a zkusit to uvést na pravou míru. Co Tě tady čeká a nemine, tak je celkem dvanáct tracků s celkovou stopáží kousek nad šest minut, takže to celkem sype. Nahrávka existuje v digitální podobě, kdy si poslech můžeš hodit na bandcampu, ale taky jako kazeta, která vyšla u No Time Records. No, a připrav se rozhodně na pěkně špinavý a řezavý powerviolence, který Ti zadarmo nedaruje ale vůbec nic. A jak velice brzy zjistíš, bude se Ti to líbit, o tom nezkoušej pochybovat ani na jednu jedinou vteřinu.

Jobsite jsem objevil před cca třemi lety, kdy v dubnu 2023 vyšel jejich debut On Site. Tehdy se mi líbila ta brutální špinavost a živelnost, která z jejich hudby šla ven. Takže, když jsem narazil, a asi to bylo na podzim, proto jsem si vydání zařadil právě sem, na novou nahrávku, byl jsem zvědav a potěšen. První setkání se ale tak úplně nepotkalo, což ale mohl být jen stav mysli a aktuálního rozpoložení. Asi jsem čekal něco malinko jiného, než jsem dostal. A možná v tom hrála roli i skutečnost, že jsem měl nějak zafixovanou první desku a přišlo mi, že na to novinka ne úplně navázala. Což samozřejmě není špatně. Každopádně, tvářil jsem se na Unpaid Overtime poněkud rozpačitě, říkal si, že mi tam něco chybí a nevěděl co. Taková ta klasika, kdy si člověk říká, že to není ono, ale ve výsledku nedokáže dost dobře sdělit, co teda to ONO je. No, a tak nezbývá nic jiného, než to pustit několikrát dokola, snažit se přijít na tu věc, co tam jakože nesedí a u x-tého poslechu zjistit, že tam nejspíš nebude chybět nic a všechno nakonec hraje a sedí. Krása.

Něco podobného proběhlo právě i v případě Unpaid Overtime, kdy při jednom z dalších poslechů prostě celá mozaika zapadla na svoje místo a bylo vystaráno. A že to trvalo vlastně vůbec nevadí. Hlavní je výsledná spokojenost, která se dostavila. A vlastně jsem si celý dojem z obou desek malinko poupravil, samozřejmě jen k lepšímu. Unpaid Overpaid není tak moc jiná od On Site, jak jsem si chtěl myslet. Řízný a jak už zaznělo špinavý pévéčko, co si nebere servítky a jede si po svém. Krátký, rychlý a ostrý tracky Tě dokonale rozloží, občasný pomalejší pasáže tomu dodají ten potřebný tlak a dva šílený vokály pak vystřelí zážitek z poslechu hodně vysoko. Právě zpěvy mě na Unpaid Overtime baví asi nejvíc, štěkavý, někdy až lehce hysterický a hlavně šílený. A přesně tohle miluju. Vokál, co se Ti zaryje do hlavy a při každým poslechu Ti to ucha vrazí rezavou skobu. Rychlý a naprosto přesný zásah. A že jsem si chvílema vzpomněl na Lycanthtrophy, to už je jen taková možná třešnička. Rozhodně ale mají Jobsite co nabídnout a pokud Ti tahle kapela dosud unikala, měla by následovat hodně rychlá náprava. Tohle je totiž vynikající pévé materiál, který Tě v klidu nenechá ani náhodou a který si velice rychle oblíbíš. I tady platí, že nejde o nic moc sterilního, což je jedině dobře. Tenhle zvuk trhá končetiny a stíná hlavy. Jobsite jednoduše umí a Unpaid Overtime je hodně povedená záležitost, ano, i přes ty počáteční rozpaky. Jo a ten jedovatě zelený cover je geniální. Tak to běž omrknout, ať víš, zač je toho Kanada.