Když už tu padla zmínka o mladé PV krvi a nových přírůstcích na tuzemské powerviolence scéně, tak se pojďme trochu vrátit v čase a podívat se do dubna minulého roku. Ještě předtím, než se zjevila čtveřice FranaxJizva, byla nejnovější tuzemskou akvizicí mocenského násilí jiná čtveřice, a to konkrétně Humanity Is Fun! ze Slezska. Parametry nové, mladé a neokoukané kapely sice nesplňuje úplně na sto procent, ale vůbec to nevadí. Mladá krev tady totiž potkává starou školu, aneb jak zaznělo, vnukové vzali dědka vyvenčit. Mikrofon totiž v Humanity Is Fun! pevně svírá Skulda, známá to postava domácí rychlé, hlučné a extrémní scény. Spolu s ním v tom jedou lidi, který bylo nebo je možný potkat v kapelách jako Unrest X, Delfíni v brnění, Split The Needle a určitě ještě někde. Takže tohle spojení ve výsledku dává prostě smysl, akorát je dobré se vyhnout tomu občasnému „bude to dobrý, protože tam hraje ten a ten.“ Ale na to dojde. Nicméně, Humanity Is Fun! vydali v dubnu svůj debut s názvem Comedy we can’t seem to quit. Poslechnout si ho můžeš na bandcampu, a k dispozici je také v podobě kazety, která vyšla u Larmö Records. Šest tracků, necelých šest minut a solidně mocný kopanec někam do oblasti solar plexus.

Abych si lehce na začátek postěžoval, čekal jsem to trochu víc rychlý, víc nasekaný, víc stop and go. Možná, že už Skuldovi dochází dech a ani trojice šílenců ho zcela neprobudila. Možná to byl záměr nebo jen oťukávání, co si nakonec tahle čtyřka může dovolit. Kdo ví. Ale necítím zklamání, to zase ne. Akorát se moje představa nepotkala s realitou tak moc, jak bych chtěl. A tak nechme tempo malinko bokem, ne vždycky jen o něj, že jo. Humanity Is Fun! totiž servírují parádně vyhrocený, ale i ironicky jedovatý pévéčko, kterýmu nic není svatý. Infest vibe protkaný polámanými riffy k tomu sedí jako prdel na hrnec, o tom není potřeba sáhodlouze diskutovat. Vážná témata smíchaná s dloubnutími a štouchnutími fungují na jedničku. A občasné (pseudo) filozofické obraty tu jsou chutným kořením. Nechybí ani diss na crust a emo a všechno to jiskří a sype se jak uvolněná lavina. Že bych si tedy protiřečil s tím, co padlo na začátku? Ale vůbec. Chce to čas. Víš kolikrát se tahle deska dá poslechnout při středné dlouhý procházce nebo při vaření v kuchyni? Šest minut není dlouhá doba.

Co mě ale na nahráce Humanity Is Fun!, stejně jako u FrantaxJizva baví, je citelné nadšení a radost ze samotného hraní. Prostě to tam je a bude Tě to nutit poslouchat Comedy we can’t seem to quit pořád dokola, nejspíš i pravidelně. Stopáž jednotlivých skladeb je taky v naprostém pořádku, i když přiblížit se ke dvěma minutám, to už je malinko na pováženou. Tlak to ale dorovná a na živo to zní o něco více divoce než z desky. Pokud jde o textovo-jazykovou část, tak mi popravdě víc sedí čeština, kde vyniká Skuldův nabroušený vokál. A hodně se mi tady taky líbí hutný a neurotický zvuk, kdy mám tu a tam pocit, že se i brousí grindcorová hrana. Sice možná a jen jemně, ale i tak. A když do popředí vystavíš nasraný ječák, kterýmu je navíc skvěle rozumět, tak to musí ničit, i kdyby to kdokoliv a jakkoliv negoval. Neuděláš nic, je potřeba to vstřebat a pořádně nasát. Je potřeba si Humanity Is Fun! víc pustit k tělu, i přesto, že to může mít nedozírné a déle trvající následky. Však si to může vyzkoušet každý sám, a pak poreferovat. Promluvit o tom, jak to je sranda, a jak moc to zase sranda není. A nakonec, pokud bych měl zmínit nejsilnější moment nahrávky, tak ten přichází na konci se skladbou Potenciál matematických úměr, kde se tahle čtyřka konečně pořádně utrhne ze řetězu a dokope Tě. Ne, že by zbytek věcí nějak zaostával, ale poslední track je jednoduše geniální. Tak konec srandy, začíná sranda, beze srandy.