Tak jo, zase něco trochu víc aktuálního po delší době ticha a jakési nečinnosti. Něco, na co jsem se stejně už nějakou dobu chystal a pořád a pořád to odkládal. Než nakonec přišel ten správný impuls dát představě tvar a zformovat ji do něčeho hmatatelného. Napravit resty a nechat věci víc volně plynout. V půlce prosince totiž vyšla nová nahrávka s názvem Healin‘, za níž stojí severočeská trojice River House. Novinku si můžeš poslechnout klasicky na bandcampu a aktuálně vlastně není v jiné, než digitální podobě k dispozici. Najdeš tady čtyři tracky, co dají dohromady necelých dvanáct minut a vezmou Tě na celkem dost zajímavou cestu, protože označení post-whatever, co sama kapela používá, je poměrně výstižné. Rozhodně ale čekej výrazný kytary a podivnou melancholii, která možná nejspíš ani tou pravou melancholií nebude. Ale kdo ví, může to být. Určitě je tohle věc, kterou se vyplatí prozkoumat víc zblízka, o tom není moc pochyb.

Ano, je to tak, všechny předchozí věci od River House jsem jednoduše zazdil. Nebo odsunul na někdy jindy, kdy „někdy jindy“ ještě nenastalo. Možná jsem v minulosti i slyšel nějaké útržky nebo možná dokonce celou skladbu, ale stránka River House zůstala nepopsaná. Až do vydání Healin‘, což bylo v době psaní jen pár dní zpátky. A musím říct, že mě čekalo hodně příjemné překvapení. Bez nějakého velkého přehánění mě prakticky hned strhla zvláštní, ale skvělá atmosféra. Trochu nervózní, trochu snad potemnělá, trochu elektrizující. Je v tom slyšet shoegaze, ale taky trochu v některých pasážích Deftones a hodně rychle mi jako asociace naběhli taky kanadští Chastity nebo němečtí Swirlpool. K tomu ono zmíněné „post“, kde prostě můžeš slyšet milion věcí, kdy máš jednoduše pocit, že je moc dobře znáš. A možná že skutečně ano, tohle rozporovat nebudu. A všechno na Tebe padne, že nebudeš mít možnost se jakkoliv bránit. Nicméně ruku na srdce, stejně by to nebylo na místě. Healin‘ Tě strhne, nenechá Tě v klidu a jakmile skončí, budeš toužit po opakování. Což je ostatně ta nejlepší varianta.

Líbí se mi, jak tahle nahrávka osciluje kdesi mezi relativním klidem a jakýmsi sněním a nervozitou následovanou jemným chaosem. Celé je to navíc zabaleno do poněkud tajemného hávu, což dost zvedá výslednou atmosféru a hlavně hudební prožitek jako takový. Něco jako, když chci vykřičet svůj vztek, všechny svoje bolesti, ale nakonec si část toho všeho nechám někde schovanou. Tohle je hudba, kdy si chci nasadit kapuci, otočit hlasitost a někam bezcílně jít. Nevnímat nic, jen se nechat unášet podmanivými melodiemi, co z polámané romantiky umí ve vteřině sklouznout k výraznému jiskření. Dohromady to funguje neskutečně. Všechny změny a přechody tu budeš vnímat daleko víc intenzivně, všechny nálady se promíchají v něco, co si budeš chtít delší dobu poválet v hlavě. Ale na nějaké velké snění tu zase prostor není. Skladby nejsou zbytečně dlouhý, ani podivně utahaný. Zapomeň na přetažený rozjezdy a konce, tady se hned dostaneš do dění a když přijde čas, je všechno zase ukončeno. Neříkám, že bych se snad nějak bránil delším snovým pasážím, ale River House je nepotřebují a jasně Ti to na Healin‘ ukážou.

Co mi tady v celkovém kontextu malinko vadí, tak je až moc sterilní, vyhlazený a místy až moc řezavý zvuk. V tomhle bodě bych uvítal trochu špíny z garáže nebo zaplivané zkušebny. Nic z toho však nemění výsledný dojem, který je pouze pozitivní. Celá nahrávka neskutečně příjemně plyne a jestli ji na první dobrou otočíš ve sluchátkách třikrát nebo i víckrát, tak je to v naprostém pořádku. Nemám ani potřebu se vracet k jednotlivým trackům, a to beru jako silnou stránku. Žádný song nijak nevyčnívá, všechny jsou skvělý, všechny pracují s podobnou atmosférou a všechny Tě dovedou podobně strhnout. A to mě na Healin‘ upřímně strašně moc baví. Nejdu si pustit jeden dva tracky, jdu si pustit celou desku, a je mi i jedno, jak půjdou skladby za sebou. Jestli chceš něco, v čem se snadno, ale krásně ztratíš, tak s Healin‘ neváhej ani vteřinu. Je to skvělá věc, která Ti zamotá hlavu, ale zase ne tak moc. A na rovinu mi tohle nádherně sedí do období konce roku, kdy tak nějak vyhlížíme to, co přijde, ale zároveň si ještě promítáme to, co už bylo. Někde mezi, vytržení z času a nedefinovaném prostoru. Tak si to běž užít, je to fakt moc dobrý.