Ano, tohle je zase něco, co zapadá do sekce podivností a lásek na první poslech. Něco, co Tě zcela jistě pohltí a kdy nebudeš věřit vlastním uším. Miluju tyhle momenty a musím říct, že právě tahle věc je pro mě jedním z největších překvapení tohohle roku. A to jsem na ní narazil až k jeho konci, i když vyšla už v dubnu. Řeč tady je o nahrávce s názvem Shitwinds, za kterou stojí kapela Alaska Pipeline z Chemnitz. Ne, opravdu jsem o tom neměl až donedávna sebemenší tušení. A ano, čuměl jsem na to s pusou dokořán. Pokud jde o obsah, tak tu na Tebe čeká sedm skladeb napěchovaných do osmi minut, poslech si můžeš klasicky hodit na bandcampu, a kromě digitální verze najdeš Shitwinds taky na kazetě, která vznikla pod Tapes Unter Palmen. No, a pak je tady ta nejdůležitější část, tedy samotná hudba. Za mě něco, co nedává tak úplně smysl, ale ve skutečnosti sedí všechno perfektně. Trochu powerviolence, trochu hardcoru, trochu blackened čehosi. Trochu Ti to nedochází, hodně moc to chceš.

Když jsem tuhle nahrávku slyšel poprvé, tak jsem opravdu jen zíral. Protože jako smíchat pévéčko s blackem, to je zvrácenost. Teda, je to první, co Tě napadne. Jenže netrvá ani nijak dlouho, než Ti docvakne, že to je geniální. A když do toho ještě přidáš nějaký ten hardcore, tak výsledek Ti utrhne hlavu přibližně v oblasti hrudního koše. Powerviolence smysl pro chaos, rychlost a krátká stopáž je tady protkaná s blackened soundem, který bude nejspíš příznivce černého kovu budit ze spaní. K tomu občas hardcorový přechod, aby toho třeba nebylo úplně málo. Dvě vokálové polohy, z nichž jedna reprezentuje klasický mumlavý pévé, druhá pak rozostřený echo blacku. Hodit to do jedný nádoby chtělo koule a neskutečnou drzost. Povedlo se to ale nadmíru, je to originální, zábavný a přesto všechno neuvěřitelně zdrcující. Nechápu nic, chci víc. Chci tohle blackened violence poslouchat do totálního zbláznění. A Ty budeš chtít taky.

Alaska Pipeline přináší přesně ten materiál, kdy všechno dává smysl, ačkoliv mu nemusíš rozumět. Všechno správně, od brutálního coveru, až po všechny skladby, kdy každá je jednoduše skvělá a spolu tvoří ještě lepší celek. Nemůžu si pomoct, ale tohle EP je absolutní pecka. Jedna z nejdivnějších a zároveň nejlepších věcí, co jsem letos slyšel. Rozhodně nahrávka, která by Ti neměla uniknout. Zážitek z poslechu je na absolutním maximu. Shitwinds Tě nerozseká tvrdostí ani rychlostí, ale hodně neortodoxním pojetím jak blackened složky, tak i té powerviolencové. Dostane Tě nekompromisním přístupem, a taky poněkud mysteriózním dojmem. Shitwinds Ti přichází krutě zaříznout spodky, jde se Ti okázale vysmát. Jde si hezky zblízka prohlédnout Tvůj nechápavý výraz ve tváři. Jde Ti vrazit hlavu do svěráku a pořádně zakroutit. Shitwinds je perla, černý kůň desek roku 2025, deska, ze který se Ti zkroutí prsty na nohou. Shitwinds je něco, co by Tě nenapadlo, že můžeš chtít slyšet. Těhle osm minut Tě solidně poznamená, svět už nebude jako dřív. Až budeš mlátit hlavou o podlahu, zkus si na to vzpomenout. Vzpomenout si na to, že i osm minut může udělat ohromný rozdíl. A až budeš už asi po tisící poslouchat skladbu Alaska Pipeline, nejspíš Ti to dojde. A nebo třeba taky ne, protože nemusí. Jen budeš mít znovu tu neodbytnou touhu prokopnout zeď a nakreslit si ksicht warpaint. Nejlépe obojí nebo všechno v jednu chvíli. Pytel na hlavu, ruku v pěst a bleaaauuurghhh. Tohle je jednoduše hodně žhavý materiál, co Tě zlikviduje.