Bylo to loni na podzim, kdy se na světlo světa dostala nahrávka od projektu pojmenovaného Mocskóshi. Deset, i když vlastně jen pět skladeb nechutně bublajícího gore grindu, za kterým stojí staré známé tváře slovenské scény. Můžeš je znát z Morbid Angel Dust, Sick Destroyer, Control Existence, Calvos 73 Records nebo projektu Sniffah. A stalo se letos na podzim, že tihle dva magoři přišli opět s něčím novým. I když, jak se to vezme. Stejná sestava, stejná goregrindová bublanina, jen jiný název a trochu jiný projev. Tentokrát jako Cytophagia se třemi nesmyslně chorobnými tracky na nahrávce, jejíž název je možná delší, než samotná stopáž. Spewed From Festering Sludge, jak se nová deska jmenuje, nabízí čtyři a půl minuty bahnitého goregrindu a kromě digitální verze, kterou si můžeš poustit na bandcampu, vyšla taky jako kazeta v režii ne zcela překvapivě Calvos 73 Records a Grind Father Productions. No, nečekej tady nic hezkýho, jakože fakt nic. Tohle je totální stoka, do níž jakmile spadneš, tak už se v životě nevyhrabeš ven. Není proto radno se naklánět přes okraj nebo se zvídavě přibližovat, aby se mohlo vyloučit podezření, že divné zvuky opravdu nemá na svědomí cokoliv umírajícího. I když těžko tomu věřit, což pochopíš dost rychle.

Tohle je takový ten gore grind, kdy se Ti už při samotném poslechu trochu obrací žaludek. Nechutný, hnijící a zkažený. Něco, do čeho chceš dloubnout prstem, i přesto, že víš, že to fakt není dobrý nápad. Lepkavá tekutina na zdi, kolem které radši v uctivé vzdálenosti projdeš, aby se snížilo riziko možné neidentifikovatelné nákazy. Zvuky, co se Ti pohrnou do uší může klidně vydávat Tvůj ucpaný záchod, který se marně snažíš prošťouchnout zvonem a s rukou ponořenou do hnědé vody zjišťuješ, že to možná není tak moc hrozný, jak by Tě mohlo napadnout. Ale do nějaké radostné chvilky to má přeci jen ještě daleko. Něco jako čištění odpadních trubek ježkem, kdy se sice všude kolem valí dusivý smrad, co Tě bude nutit ke zvracení, na podlahu padají šedé chomáče čehosi, co nejde rozpoznat, ale přesto všechno se dostavuje obří satisfakce z volného průchodu šachtou dolů. Nevysvětlitelná touha zkoumat cokoliv zkaženého, jako když objevíš ve spíži sklenici s obsahem čehosi, co sice můžeš rovnou vyhodit, ale místo toho ji ze zvědavosti otevřeš, aby bylo jasné, co je uvnitř. A pak se ještě několikrát přesvědčíš, jestli je to tak zlý jako poprvé. Jo, tohle je Cytophagia. Moc dobře víš, že to není pěkný, ale přesto si nedáš říct.

Bakteriální rozklad, vnitřnosti lezoucí ven z těla, autolýza tkání, celková dekompozice. Jestli se cítíš, že na něco takového máš žaludek, tak s chutí do toho. Žádné závratné tempo, ale ani žádné loudání. On i ten rozklad má svoje pravidla a časovou osu. Nic se nesmí uspěchat, ale čím déle něco hnije, tím zákeřnější to potom může být. Tohle je jednoduše čtyřminutovka toho nejhrubšího zrna. Vokál jak z prdele doplněný o řekněme poměrně melodickou grindovou složku. Na poměry gore grindu by to mohlo být ještě zkaženější. Takhle to má ale ten správný drive, kdy si chceš podupávat nožkou, ale u toho vyzvrátit poslední pozřenou potravu. Trochu si pokývat hlavou, ale pociťovat dávivý reflex. Ale jedno je jasné, zkus a uvidíš. Ono se Ti to bude líbit, protože jako lidstvo máme neovladatelnou potřebu zkoumat věci, co vypadají divně nebo odporně. Až si v tom nakonec dokonce můžeme najít zálibu. Cytophagia Ti přirostou k… ono je to vlastně jedno. Prostě dojde ke spojení a tím je vše vyřešeno. Tak si tuhle zvrácenost prostě dej, bude to… hnusný, ale vlastně dobrý. Bude to skvělý, je to gore grind, tak asi víš, co čekat. A pokud ne, tak je to nakonec úplně jedno.