Stejně jako loni to bylo v plánu, stejně jako loni se tenhle plán mohl ztratit. Stejně jako loni jsem byl poměrně hodně zvědavý, stejně jako loni to byla nálož pévéčka, fastcoru a grindcoru zejména německé provenience. Stejně jako loni jsem se strašně těšil na konkrétní kapelu a stejně jako loni mě i letos rozsekalo něco jiného. A všechno tohle miluju a za nic bych to nevyměnil. Ano, tohle je další Stop&Go, který jsem si vychutnal a užil tak, jak to jen bylo možné. Protože přesně tohle mě strašně baví. Co přesně? Všechno! Od kapel, přes distra, lidi a atmosféru, až po překvapení a zklamání. Takže možná to nejdůležitější padlo už na začátku. Tahle akce byla skvělá a já se královsky bavil.

Začnu ale asi tím, že ani tentokrát jsem nestihl všechno a začátek na šestou prostě v pátek nevyšel. I když i tentokrát jsem hodně chtěl, protože opener celého večera Death In Your Yard jsem za prvé naživo ještě neviděl, za druhé tam pár měsíců nazpět začal působit můj milovaná brácha. Takže hned dva důvod proč si tuhle kapelu nenechat ujít. Jenže se prostě nepovedlo, no. Thrashcore se nekonal a budu muset ještě s DIYY počkat. Abych navázal na to, že mi přijde, jak poslední dobou všechno nestíhám, tak to dokonce vypadalo, že nestihnu ani druhou kapelu, což mě mrzelo ještě o malinko víc, protože Thriller sleduju od začátku, co se zjevili na scéně, jejich hudba mě baví, naživo jsem je taky neviděl a jejich nová deska je hodně povedená. Nakonec se tady událo, že díky časovému skluzu jsem přeci jen kousek setu Thriller stihnul a musím říct, že to bylo super. Pěkně ostrý powerviolence s hardcorovou příchutí, což je poslední dobou trochu takový nešvar, ale pokud se to umí zahrát a dobře poskládat, tak vlastně proč ne. I když mám teda osobně radši, když je to víc pévé než hardcore, respektive, když se ona hardcorová složka potlačí na nezbytné minimum. A můžeme samozřejmě diskutovat, co je tím minimem, a ještě ke všemu nezbytným. Pokud jde ale o Thriller a kus jejich setu, tak za mě absolutní spokojenost. Bylo to rychlý, uřvaný, byly tam nějaký stopky a ven šel solidní tlak a energie. Takže ano, spokojené pokyvování hlavou bylo taky.

Další kapelou v pořadí a první, kterou jsem viděl celou, tak byly The Hole, opět z Německa. A ani The Hole jsem před zářijovým pátečním večerem živě neviděl. Grindcore, kde hraje Enrico, co hraje nebo hrál v milionech dalších kapel a projektů, třeba konkrétně v Lifestopper, kteří byli taky v line-upu Stop&Go. Nicméně, set The Hole mě nijak zvlášť nebavil. Něco tomu za mě prostě chybělo. Možná víc energie, možná trochu živelnosti, možná trochu víc brutálnosti a údernosti. Jasně, osobní preference tady zcela jistě hrajou roli, ale The Hole mi prostě nesedli. Neříkám, že jsem se úplně nudil a měl chuť odejit, to zase ne. Spíš jsem trochu sledoval čas. Z následné diskuse před klubem vyplynulo, že tohle je přeci old school grindcore, ale ani tak to nic nezměnilo na skutečnosti, že The Hole proběhli a tím bylo vše vyřešeno. Kdybych se měl ještě trochu víc hrabat v tom, proč mě jejich set nikterak významně neoslovil, tak to bylo i poněkud zvláštním projevem zpěváka. To jen tak na okraj.

Časový skluz běžel dál, večer taky a po The Hole následovali Lifestopper, v nichž jsem viděl svůj highlight večera. Dvouminutová prvotina mě bavila fakt hodně a byl jsem samozřejmě zvědav, jak jim to bude klapat naživo. V sestavě opět Enrico, zde s dalšími dvěma spoluhráči a solidní nářez. Bavil jsem se. Krátký, rychlý a ostrý skladby nasázený jedna za druhou. Bez větších keců, ramen, prostojů, prostě na začátku nakopnout a jede se až do konce. Jako asi jsem čekal něco málo víc, ale rozhodně bych netvrdil, že přišlo jakékoliv zklamání. Oceňuji i organičnost a živelnost, kdy se to několikrát nepovedlo, ale co jako, že jo. Velká spokojenost narvaná do přibližně patnácti minut a konečně nějaký drtivý powerviolence nářez, jak se sluší a patří. Minus pak může směřovat k absenci triček s požadovaným motivem ve velikosti L, ale tak co se dá dělat. Zase skutečnost, že jsem mohl zakoupit lathe cut pětipalec dvou minut řvaní a běsnění neboli debutovou nahrávku, to vykompenzovala.

Po Lifestopper si do parády vzali TFB. A to jakože doslova. TFB pro mě byli velkou neznámou. Prej thrash grind, což na jednu stranu zní zajímavě, na stranu druhou ani tak moc ne, protože to stejně jako thrashcore může být smrtící jízda nebo nic moc šlapání vody. Co jsem si doma pustil jednu dvě skladby, tak to neznělo špatně, ale nic, co by mě víc zasáhlo. Jenže to, co TFB předvedli naživo, to se skoro ani nedá popsat. Totální tlak, čelist dole, vyvalený oči a chuť se rozběhnout proti zdi, opakovaně. Absolutní šílenství, powerviolence, thrashcore, grind, všechno dohromady v ukrutně nebezpečném mixu, kterého se nemůžeš nabažit. Dva samostatný vokály, dva další doprovodný, nechápal jsem, co se děje. Hrubý, neurvalý, zdrcující, končetiny oddělující. Energie na maximum, hluk taky, tlak úplně stejně. Jasně, tu a tam přišla nějaká víc thrashová pasáž, ale v tomhle případě sedla k celku doslova jako prdel na hrnec. TFB zandali jeden z nejlepších a nejživelnějších setů, co jsem obecně za poslední dobu viděl a slyšel. A přesně tohle miluju, že kapela, od který nic nečekáš a chceš si ji jen poslechnout, tak Ti vytře zrak a nakope prdel tak moc, že se ještě další měsíc neposadíš. Všechno správně a respekt jako blázen, protože, kdyby někdo nevěděl, jak se to dělá, tak přesně takhle. Z nuly na sto během vteřiny a pak ani na chvilku nepolevit. A když už, tak to zamaskovat ještě větší dávkou drzosti. Takže ano, wooow, TFB byli pro mě keců vrchol večera, protože něco takového jsem už dlouho nezažil.

Jako poslední si stage vzali pro sebe Marne. Orlovská scéna, co vrací úder. Tady, všem dobře známé tváře v novém seskupení, v nové variaci drtící něco, čemu můžeš stejně dobře říkat grindviolence jako punk. Orlovskou scénu miluju, takže sympatie jsou tady více než jasné. A tenhle vztah není zdaleka jen o hudbě. A co se asi tak může stát, když takovou sestavu dáš dohromady, že jo? Vlastně to neměla být otázka. Marne předvedli strhující, zábavný, vyhrocený a nekompromisní set. Přidej si k tomu jasný postoj a máš všechno, co potřebuješ, všechno, co chceš a můžeš chtít. Danovy taneční kreace dodaly celému vystoupení hravý nádech, který ale šel do pozadí okamžitě jakmile došlo na nějaké to povídání mezi skladbami, na jejich background. Jasný názor, kdy moc dobře víš, že politika do hudby prostě patří a že protest není jen o tom někde zakřičet fuck off. Protože fuck the systém…a co dál, že jo. Ne, punk není laciná provokace, ale tvrdý postoj. Vymezit se, nebát se vystoupit z řady, a to ani z té, kterou považuješ za vlastní. Věřit tomu, co děláš. Všechno tohle pak přináší hudbě ještě další rozměr. A přesně tohle funguje v případě Marne na jedničku. Za mě absolutní spokojenost a perfektní tečka na závěr. Set, co Tě nabije odhodláním a energií jako máloco. Skvělý, prostě skvělý. A přitom tak moc skromný a opravdový. Láska.

Sečteno a podtrženo, byla to krása nesmírná. Fajn večer, perfektní kapely, příjemný prostředí, pohodová atmosféra. Jen lidí dorazilo v porovnání s loňskem o dost méně, alespoň tedy na warm-up do Prahy. Ale jízda to byla neuvěřitelná a já odcházel spokojen a naplněn pozitivním dojmem. Protože, jak už padlo na začátku, tohle mě hodně baví, tohle miluju. Díky.

Created with GIMP