Musím říct, že letošního léto mě nijak extrémně nepoznamenalo, dokonce bylo v mnoha ohledech a svých částech snesitelný a dokonce, ač se mi kroutí prsty nad klávesnicí, bylo občas i fajn. A tak jsem si k tomu létu postupně přiřadil několik soundtracků, i když jen málo z nich vyšlo opravdu v létě. Ne jinak je tomu i v případě punkrockové trojice Beach Bum z Brna a Znojma. Jejich nová deska s názvem Utopia sice spatřila světlo světa ve druhé polovině února, ale já se k ní dostal právě až v průběhu srpence (tedy července a srpna dohromady). Kromě digitální podoby, která je k poslechu jak jinak než na Bandcampu, existuje Utopia taky jako dvanáctipalcový vinyl, který vyšel v režii Kabinet records. Najdeš tady celkem osm tracků, co dají dohromady něco kolem čtyřiadvaceti minut a nechají Tě se zasnít, ale s přehledem Tě taky zhoupnou v bocích a vykopou v melancholii. A někdy fakt není potřeba nic jinýho.

Jak už to tak nějak bývá, tak jméno Beach Bum znám, pravidelně ho vídám na plakátech k nejrůznějším akcím, ale zase a znovu a opakovaně jsem se nikdy předtím nedostal nebo neodhodlal k poslechu. Zcela na rovinu, on k tomu tuzemský punkrock mnohdy vážně nevybízí. A protože mám občas tendenci se více zaměřit na vizuál (nebo si spíš vizuál spojovat s hudbou), který mě v případě Beach Bum rovněž nelákal, tak k bližšímu setkání prostě nedošlo. Navíc, ani nevím proč, ale měl jsem tuhle kapelu hozenou někam do surf-rocku, což zase probouzelo myšlenky na snahu napodobit Austrálii, což často nedopadne tak, jak by mělo. Sečteno a podtrženo, na začátek jen samé problémy a výmluvy. Teda spíš ještě před začátkem a problémy, co ve výsledku nejsou vůbec problémy a spíš to vypadá jako hledání důvodu, proč něco neudělat. Ale… no, jasně, že jsem tohle všechno nakonec úplně vypustil a desku si při jednom chladném a velmi brzkém ránu prohnal ušima. A nestačil jsem se divit, jak moc lichý moje představy byly, a jak je Utopia vlastně skvělá.

On je to spíš takovej emíčkovej punkrock, což je ve skutečnosti ještě lepší. A jedním dechem dodám, že mě Utopia vzala na první dobrou. Bylo to hodně příjemný setkání, kde ale svoji roli taky sehrálo prostředí poslechu. Což ale vůbec nesnižuje kvalitu desky a nabitý dojem, který se každým dalším poslechem ještě prohloubil. Protože, když Ti něco takového hraje při východu slunce nad vodní hladinou a téměř všichni kolem ještě spí, tak to jednoduše zapůsobí ještě o něco víc. V tu chvíli by mi stačilo jen si sednout a koukat se, jak se den pomalu probouzí a jak všechno chytá barvy a ožívá. Prostě nádhera, kterou sice nejde tak docela zachytit, ale stoprocentně si něco takového budeš hodně dobře pamatovat. Utopia je neuvěřitelně příjemná a silně Tě chytne za srdíčko, víš jak. Podmanivé melodie, krásný vokál a elektrizující atmosféra, kdy se člověk cítí volně a bezstarostně. Kdy má chuť zapomenout na všechno, co ho tíží a sere a jen si chce užít tuhle parádní chvíli. Nic neřešit, poklepávat nohou do rytmu, občas nekontrolovaně zařvat kus textu a u toho se blbě usmívat a krčit rameny jakože, co má být. Chceš si uchovat ten pocit, nechceš ho pustit a tuhle nahrávku nechat hrát.

Hrozně mě u Beach Bum baví celá ta energie, která jde z hudby ven. Je brutálně pozitivní, hravá, strefuje se do slabin a přitom je strašně moc opravdová. Aby to nebylo ale jenom pozitivní, tak zcela narovinu říkám, že na několika místech jsem musel víc vstřebat vokál, ale nešlo o nic dramatického, spíš mi to v danou chvíli nesedlo ke skvělým kytarám a líbezným melodiím. V tomhle ohledu je Utopia šíleně skvělá a silná. Občas to kromě midwest ema chytne taky pop-punkový nádech, což ještě přidá na výsledném dojmu. Baví mě i ten zvláštní kontrast, kdy jsou kytary na jednu stranu jemný a topí se v melodických partech, na stranu druhou umí dost zajiskřit a hodit ostřejší zářez. Nicméně, album jako celek krásně plyne, tu a tam budeš mít nutkavou potřebu se vrátit, a to i opakovaně nebo se podívat, kolik ještě skladeb zbývá do konce, aby ho ještě o něco oddálil, i když Ti zvědavost a nadšení nedovolí cokoliv přeskočit. Jasně, není to divoký punkrock na pogo nebo jízdu na skatu (na kterým já stejně nejezdím), ale koho by to mělo srát, že jo. Zatancovat si u toho rozhodně můžeš nebo stačí jen zavřít oči a nechat se unášet kamsi do daleka. A jo, tohle mám strašně rád. Protože v danou chvíli nic není víc. Tohle je poctivý jak máloco a já to navíc Beach Bum totálně žeru. Takže, aby to zaznělo znovu, Utopia je skvělá deska, která Tě bude bavit a která Ti přinese hodně radosti a emocí. A víc není potřeba, tohle je ono.