Tak nevím, ale tuhle kapelu přestávám chápat. Po první desce jsem říkal, jak super grindcore smíchaný se špetkou powerviolence nabídla. Druhá deska, co se nesla ve stylu death metalu a možná i death grindu, nikoliv však délkou skladeb, mě úplně nebavila a moc jsem ani neporozuměl tomu, proč taková změna nastala. No, a aktuálně vydala tahle kapela desku novou, kdy mi po poslechu zůstal ještě víc nechápavý výraz, a ještě větší neurčitost. Řeč tady je o trojici Feind z německé Bochumi, která v průběhu srpna vydala věc s názvem 9mm Neuroleptika. Deset šílených skladeb, stopáž kolem šesti minut a něco, co nejspíš nebude dávat smysl. 9mm Neuroleptika vyšla v digitální podobě, poslech si klasicky můžeš hodit na bandcampu, ale taky jako kazeta v režii samotné kapely. No, a opravdu se připrav na to, že nejspíš nebudeš vědět, která bije, protože Feind přichází s totální řežbou.

Můžeš to jednoduše označit za grindcore, ale…nebude to tak úplně pravda. Můžeš se taky dočíst, že Feind hrajou technical death grind, ale ani tohle označení není úplně přesné. Je tam ode všeho kousek. Grindcore určitě, techmetalová část taky, smrt zcela jistě, ale do toho i řada dalších věcí, z nichž se Ti možná zježí chlupy i tam, kde by člověk netušil, že to je vůbec možné. 9mm Neuroleptika je šílený bordel v šíleném tempu, a s nastřelenými vokály. Občas jsem měl pocit, jako kdyby to někdo pustil přes fast forward. Tahle nahrávka je ale taky šíleně zábavná, kde se člověk ani mikrosekundu nenudí. Smrtící jízda, co jde přes mrtvoly. Jakože přes všechny. Nevím už, kolikrát jsem tenhle masakr slyšel, ale rozhodně můžu říct, že patří k tomu nejvíc zajímavému, co jsem měl možnost letos prohnat ušima. Je v tom jistá chemie, co se nedá moc popsat a spíš je lepší si ji jednoduše vyzkoušet. Jak je všechno poskládané a propojené v jeden celek rychlohniloby. Buď Ti to sedne nebo nakope prdel, asi nic mezi tím. Určitě jde ale o šestiminutovku, která by měla mít Tvoji pozornost.

Co mě na nové desce Feind baví je fakt, že mi to místy fakt nedává smysl. Postavený na hlavu je slabé slovní spojení. V jednom momentě grindcore, pak ještě větší prasopal, co přejde v techmetalovou řežbu a vokály, co někdy zní, jak kdyby je měly na svědomí reptiliáni. Jindy se do hudby dostane podivná orchestrální pasáž a já v tom dokonce na pár místech slyším zmrzačený nu-metal v komickém orchetstrálním stylu Mushroomhead. Což je něco, co fakt nechceš spojovat, jakože cokoliv, co je podobné Mushroomhead s grinding věcma. Přesto to na 9mm Neuroleptika je možné najít. A všechny tyhle podivnosti a zkroucenosti vystřelují desku někam do prostoru, kde se toho spoustu prolíná a zároveň se tam nic neodehrává. Prostě takový neurotransmiterní koktejl, kdy Ti hlavou budou létat barevný obrázky na temném a hnijícím pozadí. Party uvnitř hlavy, které nerozumíš, chceš ji ukončit, ale taky nechceš, aby skončila. Věc, co tak docela nemáš v úmyslu udělat, nicméně ji stejně uděláš, i když moc dobře víš, že to bude praštěný. Jestli chceš zažít něco ujetýho a divnýho, tak rozhodně po novém materiálu Feind sáhni, protože Tě to přibije rezavýma hřebíkama k nejbližší stěně. A jestli po ničem divným a ujetým netoužíš, tak bude asi něco špatně a 9mm Neuroleptika si stejně pusť. Pak zjistíš, že takovouhle zběsilost potřebuješ. Ruku na srdce, tahle deska je neuvěřitelně jiná, na výsost zábavná a hýří barvami. Co chceš asi tak ještě víc?