Tohle by už klidně mohlo být takovým menším ohlédnutím. Na druhou stranu je to vlastně pořád ještě novinka. Ať tak či tak, je album Stigma od kralupské hardcore formace Unsolved Case hodně povedená záležitost. Síla a kondice hardcoru jsou už nějakou dobu tématy, o kterých se dá mluvit celé hodiny. Jsem proto strašně, když čas od času narazím na takový hardcore, který mě prostě dostane a který mi ukáže, že kdysi dávno započatá cesta ještě úplně nezarostla, že to celé ještě má smysl. Unsolved Case u mě přesně takového stavu docílili. Stigma je totiž pořádně hrubý, řízný, nazlobený, svěží a zároveň energický materiál, který má co říct. Sedm pořádně nabroušených songů na ploše necelých dvaceti minut s Tebou slušně zacvičí. Album najdeš jak v digitální podobě, klasicky třeba na bandcampu, ale i na jiných platformách, tak aktuálně i jako fyzický nosič, konkrétně CD, které vzniklo hezky DIY.

Tahle deska má neuvěřitelnou sílu, jde tvrdě vpřed a odhodlaně si razí cestu, z níž prostě nechce uhnout. Ostrá kytara, pořádně drnčící basa a zběsilý vokál Ti odpálí uši. Je to nářez pěkně od podlahy, který si nebere pražádné servítky. Stigma s Tebou nebude diskutovat, hrubou silou do Tebe vrazí a je jen na Tobě, jak tohle celé přijmeš. Je to prostě hardcore s velkým H. A musím říct, že něco takového mi v případě hardcoru, o to víc toho českého, poslední dobou prostě chybělo. Nemusíme si na jednu stranu vůbec nic nalhávat, Stigma nepřináší nic nového a převratného, jestli by to kdokoliv čekal. Rozhodně to ale není špatně, protože tahle deska je ve své podstatě návratem zpátky ke kořenům, poctou stylu. Přitom je ale svěží, nadupaná a neplácá se v nějakém prázdném bodě. Není to snaha o moderní a převratný zvuk, ani strnulá recyklace oldschool věcí. Je to dravá deska, jež Tě bude chtít ulovit a můžeš si být jistý, že se jí to podaří. Podrazí Ti nohy, srazí Tě k zemi a nedovolí Ti vydechnout, dokud s Tebou nebude hotova. Nebo dokud nebudeš hotový/-á Ty sám/-a. Nebo dokud se nepřidáš k jejímu tažení.

Stigma u mě boduje i svojí jistou syrovostí a jakousi jednoduchostí, kterou tady ale rozhodně nejde brát jinak než pozitivně. Rozhodně je to také neuvěřitelné poctivý materiál, který nikde nevypustí ani vteřinku. Není v tom slyšet snaha o bourání konceptu a představení originálního zvuku. Není to ale ani strnulá záležitost, která by se pouze opírala o už zažité. Není to na sílu tlačené, kde by byl výsledkem co nejtvrdší a nejbrutálnější zvuk, ale není to plochá, hledající se záležitost. Právě ten balanc, dohromady s už zmíněnou poctivostí, je v případě téhle desky hodně důležitý. Rovnováha, jejímž výsledkem je ultimátní zážitek z poslechu. Stigma Tě pohltí, zapomeneš na všechno a budeš vnímat jen drtivý zvuk, valící se na Tebe se zničující intenzitou. Tohle je jedna z těch desek, kdy se s posledním tónem jen divíš, že už je tu konec. A hned to celé pouštíš od začátku, protože Ti všechno ještě rezonuje hlavou, protože to jednoduše nejde jinak. Chceš to slyšet znovu, chceš znovu vnímat ten hutný a praskající zvuk, co nekompromisně rozbíjí všechno kolem na kusy. Unsolved Case se povedl parádní kousek, který se rozhodně vyplatí neminout. Budeš totiž přinejmenším spokojeně podupávat nohou a nezadržitelně kývat hlavou. Tak se do toho pusť, protože tenhle válec už jen čeká na pokyn, aby se dal do pohybu.